Zastavuji u prvního zajímavého místa, kde proud v prudké zatáčce naráží na kámen, a chystám se vyfotit pár zajímavých snímků. Mnoho nezkušených posádek zde má velké těžkosti, jelikož proud je připlácne na kámen a následkem toho se překlopí. Na břehu stojí dva hasiči, vedle u člunu tři dívenky ve vestách s nápisem RESCUE a na kameni mladík s lanem. Oceňuji schopnost pořadatelů, kteří neváhali zajistit i na takováto místa v lesích záchranáře. Jenže si nevybrali asi ty pravé. Jen co si mi podařilo zastavit a vylézt na břeh, slyším najednou volání: "Dítě! Pod lodí je dítě, vytáhněte ho někdo!" Otočím se a vidím, jak plave převržená kánoe a vedle ní dva lidé. A kde je to dítě? Snad to není ten malý předmět co plave u bortu!

Je krásná poslední březnová sobota, slunce na úplně jasném nebi vyhání teplotu vzduchu k letním hodnotám. O půl jedenácté dorážíme do vesnice Pařížov, kde se koná tradiční Odemykání řeky Doubravy. Jelikož je to jedna z prvních vodáckých akcí tohoto roku, začíná být opět autová strkanice daleko před místem nástupu. "To je zase lidí a hned zjara," komentuje dav vodáků jeden z kolemjdoucích. Kupujeme si lístky, stojíme frontu na pivko a pomalu se začínáme převlékat do neoprenů. Mezitím vodníci odemykají řeku a první lodě se vydávají na cestu. Pak se i my konečně dostáváme k řece a vyplouváme s neustále proudícím davem dalších lodí. Jelikož řeka patří do turisticky zajímavých, je zde vidět spousta laminátek, raftů, kajaků a samozřejmě místní hasiči s Matyldou. Ještě teď slyším ten klasický cinkot prázdných válejících se flašek na dně jejich lodi, když se někde zhoupli.

A pak přichází zmiňovaná zatáčka, kde zastavuji na krátké focení. Jen co vystoupím, slyším volání o pomoc rodičů topícího se dítěte. Nejprve nechápu, co se stalo a kde to dítě je, ale když se zaměřím na malý plavající předmět u boku lodě, začíná mně být jasné, že se to dítě opravdu topí. Jak se loď obrátila, malé asi 4 roky staré dítě zůstalo nožičkami pod bokem lodě a hlavu mělo mimo loď. Jenže díky zaklesnutým nohám a krátkému tělíčku nebylo schopno hlavu vystrčit nad hladinu a ani loď od sebe odstrčit. I když mělo malou vestu, nemohlo se nadechnout a bylo stále těsně pod hladinou. Převrácená loď naštěstí plavala okolo posádky, která se vykoupala o chvilku dříve, a kteří postávali zrovna u břehu ve vodě. Když jeden z nich uslyšel volání o pomoc, doběhl asi 2 metry vodou k lodi a dítě vytáhl. To začalo ihned brečet, a tak mi spadnul kámen ze srdce. Hurá, žije a dýchá. Nešťastná náhoda, která skončila šťastně. Co mně však šokovalo, byl postoj místních Rescue. Nepochopil jsem, proč zde vůbec byli. Postávali na opačném břehu, než byla strana vhodná pro lovení lidí a věcí, a navíc těsně u problémového místa, místo dole pod ním. V jejich rukách jsem neviděl žádnou házečku, jen jeden tam měl lano, aby se lépe držel na kameni. Proč tam na něm seděl jsem také nepochopil. Na sobě neměli vestu (kromě těch tří dívek), neopén, helmu … No prostě to byli asi nějací hasiči s holkama, kterým oblékli bundu s nápisem záchranář, a dívali se. Jediná jejich činnost , tedy akorát toho na kameni, byla ve řvaní: "Plave pádlo, chyťte (si) ho. Plave loď, chyťte (si) ji." To slůvko si v závorkách jsem tam doplnil já, aby bylo jasné, jak to v praxi probíhalo. Raději rychle balím fidlátka, pohledem kontroluji vylovené dítě, které rodiče na břehu převlékají do suchého, a odjíždím.

Po hodině jsme v Mladoticích u mostu, kde máme auta. V plánu máme dojet až k Martinovi a odtud lodě vynést zpět k autům. Přijíždíme k peřeji Martin, kde je opět zástup lidí pozorující úspěšné projetí lodí. Nechybí kamery televize, spousta jiných kamer a foťáků. Všichni upřeně sledují ono místo, kde má skoro každá druhá posádka problémy. O zábavu není nouze, jelikož schopných i méně schopných vodáků je dostatek, a tak se stačí jen škodolibě kochat neúspěchem jiných. I na Martinovi platí mylné, ale pevně vryté, pravidlo, že raft sjede bez obtíží všechno, a že se nikomu nemůže nic stát.

Právě zde bych očekával, že se budou vyskytovat záchranáři, když byli jinde na poměrně méně obtížnějším místě. Jenže zde byl jen nějaký hasič, který jako záchranný prostředek měl lano s kruhem. Viděl jsem ho v akci pouze jednou, když se nějaký vodák ocitl přímo na chocholce Martina. Jinak plavající lidi a materiál byl opět vydán na pospas řece a pomoci ostatních vodáků.

Vynášíme lodě od Martina zpět na silnici. Marně se snažíme něco koupit ve stánku, kde vládne ještě těžký socík, a tak to po chvíli vzdáváme. Pivo jim (ve 13:00) stejně došlo. Nakládáme lodě a hurá na druhou jízdu. Ta je již o něčem jiném - prázdná řeka, žádné davy vodáků, jedeme jen sami. Nádhera. Končíme v Mladoticích u mostu, dolů k Martinovi již nezajíždíme. Díky pořadatelům za zajištění vody a pěkné akce. Jen bych jim příště doporučil, aby si buď zajistili řádné záchranáře nebo raději nikoho. Bude to působit lépe, než postávající lidé s nápisem Záchranář, kteří se k záchraně nemají. Více fotografií z této akce je v galérii.

Petr