S nastupujícím jarem je tu opět vlna tradičních odemykání řek. K těm akčnějším patří bezesporu říčka Doubrava. Letos jí jelo hodně známých lidiček, a tak jsem svoji účast potvrdil také. Při pohledu na předpověď počasí mě pár dní před akcí trochu začalo mrazit v zádech. Z ranních mrazíků mám mindrák, páč jsem před třemi týdny cestou na Čeňkárnu dostal kousek před cílem na zledovatělé vozovce smyk, a skončil s autem na střeše. Eskymák se následně nezdařil a tak jsem zbaběle vykrysil okýnkem. Mně ani Kursku se naštěstí nic nestalo, zato auto je na odpis. Mám to na Doubravu 120 km a při ranní mlze na mokré vozovce a při teplotě okolo nuly jsem viděl za každou zatáčkou čerta. Vždy jsem říkal manželce a rodičům, že cesta k vodě je mnohem nebezpečnější než voda sama, a to se také potvrdilo. Celou cestu mě i přes hustou mlhu ostatní auta předjížděla.

Do Ronova jsem naštěstí dorazil v pořádku a po setkání s ostatními, kteří zde již spali od pátku, jsme vyrazili do Pařížova na start Tam už zatím vládl dopravní kolaps. Složit lodě, převlíct do hydra, svézt auta, zbaštit bramborák a hurá na vodu.

Doubrava je zprvu příjemná kamenitá říčka s občasnými peřejkami v zalesněném údolí. Pod první větší peřejí jsme s Kmocháčkem vysedli a šli nafotit začátečníky, kteří již zde začínali mít problémy. Někde jsem četl vodácké pravidlo, že je dobré mít pádlo při sobě i na břehu, o čemž nás Keny velmi rychle přesvědčil. Prostě nám je z lodí sebral a ujel. Stíhací jízda jeho kajaku bez pádla nebo s improvizovaným bidlem se neosvědčila, a tak jsem za ním musel do vody. Těch kamenů v mělkém korytě bylo opravdu hodně a já si dost okopal šimpány, než jsem ho dostihl. Pádla nakonec vrátil, ale já ho chtěl přece jen za tu zákeřnost vykoupat. Prosil, že je tam mělko, a tak se mi ho zželelo, což si tedy vůbec nezaslouží.

Po občerstvení v Mladoticích začalo konečně vzrůšo, když přibylo kamenů v řece i rychlost proudu. Ano, blíží se vyhlášená peřej Martin, která teprve prověří zručnost vodáků. A taky se supy na břehu poměli! Převážně deblovky narážely na pověstný kámen uprostřed proudu jedna za druhou. Někdo to ustál, ale většina končila s grimasami v obličeji v napěněné vodě, odkud je po pár metrech rozplavby vytahovali připravení záchranáři.

Pod Martinem se řeka postupně uklidnila a další cestu zpestřily už jen jezy, na kterých to dost drhlo, skok kajakářů ze skály a jízda ze schodů skautské klubovny v cíli.

Pak už na vodáky čekalo skvělé občerstvení v čele s pečeným pašíkem a večerní country bál, kterého jsem se já už bohužel neúčastnil.

Foto a video z akce můžete zhlédnout na picasaweb.google.com/zralok75.

žralok