Letos, jako tradičně každý rok, proběhlo odemykání řeky Doubravy. Akci pořádali skautové z Ronova a ti si pozvali na slavnostní zahájení místního vodníka, aby jejich akci úředně posvětil a odemknul řeku. Byl opravdu výstavní s krásným klíčem - posuďte sami z fotky. Znám však několik vodníků a s tím naším v náhoně si i tykám (viz. článek Jak si postavit válec), ale když jsem tak poslouchal jeho zahajovací řeč, nemohl jsem si pomoci od myšlenky, že v řece musí téci něco velmi zvláštního až alkoholicky opojného?! O to více jsem se těšil na vodu. (pozn. autora: třeba měl jen trému)

Po slavnostním zahájení se sjížděl úsek od Pařížova, kde se pouštěla přehrada do Ronova. První část do Mladotic probíhala bez problémů, zvláště s ohledem na předem označená nebezpečná místa značkami podél břehu, v krásné přírodě a v teplém, až letním počasí. Na cestě byl pouze jediný padlý strom a ten se dal lehce přenést. V Mladoticích na vodáky čekalo občerstvení a tak jich tam mnoho zůstalo a dále nepokračovalo. Na konci vesnice je nejobtížnější peřej Martin a dále pokračuje již jen poklidná plavba po nenáročné řece. Toto jsme bohužel netušili a spoléhaje na průvodce, který oblast z Mladotic do Ronova (2km) označuje WW II, vrhli jsme se do posledního úseku.

Jaké pro nás pak bylo překvapení, když za peřejí Martin již žádné peřeje nepokračovaly a my 1.5km pádlovali po oleji neustále vyhlížejíce nějakou zajímavou vodu. Když jsme dojeli do Ronova, došlo nám, že označení obtížnosti této řeky výrazně pokulhává za skutečností. Vrátili jsme se tedy na peřej Martin a pozorovali vodáky, jak si poradí s tímto úsekem. A věřte, že se bylo nač dívat. Peřej začínala průjezdem mezi kameny a pak asi po 3m následoval velký kámen uprostřed toku. O něj se tříštila voda a celkem tam táhnul proud. Nebylo to zase tak obtížné pro zkušené vodáky, protože stačilo dobře najet a pak jen stočit loď vpravo a projet kolem kamene. WW II je vystihující obtížnost, ale označení této peřeje WW III jednou ck se mi zdá již trochu přestřelené.

Tak tohle již nevyberou

Tady je to také jasné

Tak tam sedím na kameni, dělám nějaké fotky a najednou zpozoruji jednoho mladého kajakáře, jak vehementně pádluje, ale směr má stále na kámen. Již je velmi blízko a on stále jen zuřivě pádluje a pádluje a vůbec nezatáčí. Připadal mi jako kamikadze, v očích hrůzu, ale strach jako by mu velel: "Čím víc budeš pádlovat, tím to lépe projedeš".

A neprojel. Asi málo pádloval :-) Výsledek si můžete prohlédnout na fotce (to je ta, kde kouká pouze pádlo).

Pak přijeli machři kaliči hasiči na matyldě. Nevím, jestli nemají něco jiného, ale na této řece to těžce neodhadli. Většinu peřejí (i Martina) vesele přetahovali jako Burlaci na Volze po břehu, protože se tam jejich miláček prostě nevešel a navíc měl snahu se jim kdekoliv a kdykoliv pěkně zaklínit.

Racek