Povodně zuřily o víkendu v celé zemi, ale v Pošumaví bylo jedno "klidné" místo v pootaví - říčka Ostružná (pravostranný přítok Otavy v Sušici. Vodní stav už šel dolů (vodočet Kolínec - cca 7 kubíků), ale i to stačilo na splutí výš než uvádí kilometráž. Pěkné nástupní místo jsme našli u Rajského mlýna (odbočka ze silnice mezi Nemilkovem a Čachrovem). 2 zavřenky a pálava, nejmladší vodák Kuba 14, nejstarší Jirka 46, ostatní borci v nejlepších letech: Meloun, Chramčestí, Božský Vojta a Péťa. Velký spád, vysloveně lesní úseky, častá esíčka. Překvapí, když za zatáčkou neleží strom přes, koryto spíše šutrovité, šířka 3-5 metrů. Jízda byla velmi rychlá, ale zvládnutelná - tedy kdyby Vojta pořád nevyléval. Obtížnost spíše WWI+.

Ostružná je osázena patníkovou kilometráží. Začínali jsme 24,5. Ke Kouklovně byl jen jeden jez - sjízdný. Od samoty Kouklovna (20,9) už začíná úsek popisovaný v běžné kilometráži, řeka se rozšiřuje (5-10m) a až do Velhartic je bez problémů. Jo o jezech už jen povšechně hned teď: v každém případě nutno prohlížet, ale většina šla jet - zejména na pálavě. Některé ale kilometráž neuvádí. Pozor jez v Kolínci má výšku a hnusný vývar-nejezdit!! Zpět do Velhartic - oblouk pod hradem bude mít sníh ještě v dubnu. Je tu hodně zátarasů z naplavenin šumavského dřeva. To už Vojtova loď vykazovala několik průsaků (asi špatné lepení a častý otěr o cokoliv) a tak jsme střídavě pomáhali s klasickou technikou vylévaní všichni. U odbočky silnice do Hory Matky Boží (fakt se to tak jmenuje) povolil i Vojtův staroprén a Péťa už také měla toho cachtání dost. Zavrhli jsme pochmurné řešení ukrátit jim trápení prošlápnutím kýlu a odeslali jsme je zpět do hospody u Bílého beránka do Velhartic (pešo 2 km). Loď jsme ledabyle skryli za zlatonosným sejpem (proto ty hory té matky) s vysloveným přáním, že si tu mrchu třeba někdo ukradne - prozradím pointu - neukradl.

Zbylé lodi pokračovaly dál lesem dolů. To dolů je výstižné, protože řeka se valí opravdu z kopce a schopnost vidět za zatáčku byla k nezaplacení. Proud neustal ani v Kolínci, ba ani pod ním. Ta ww I je v podstatě až do Hrádku. zmiňovaná regulace koryta se projevuje jen jeho mírným napřímením. Šířka už nešla pod 10 metrů. Potěšilo nás množství sjízdných stupňů s velkými vlnami pod. Takže teď občas vylévala i pálava. V Hrádku se řeka uklidnila a my se západem slunce balili rychle namrzající výstroj. Bylo to fajn, až na zprávu doma o Stvořidlech. (Vojta s Péťou to ve Velharticích přežili a byli nalezeni dost střízliví).

Jirka Voneš