Již před 4 lety jsme si spluli úsek Labe z Ústí do Pirny. Protože se nám docela líbil, rozhodli jsme se vrátit a dojet až do Riesu. Ve čtvrtek 7. 9. jsme tedy v 1/2 11 pod střekovským jezem nasedli do našich dvou Pálav a vypluli. Hned pod jezem má Labe slušný proud, a tak tomu bylo po celou plavbu. Za městem vtéká mezi kopce Českého Středohoří. Po pravé straně zaujme pohled na Bukovou horu s vysílačem a skálu se zbytky hradu Vrabinec. Kolem 14 hodiny jsme dopluli do Děčína, kde jsme udělali první zastávku. Vypravili jsme se na nádraží, protože si někteří z nás potřebovali koupit zpáteční jízdenku z Německa. Pak jsme podjeli železniční most, minuli ústí Ploučnice a zámek na straně pravé a Pastýřskou stěnu na levé.

Kousek za Děčínem začíná asi nejhezčí úsek plavby a sice skály Česko-saského Švýcarska. Další zastávku děláme u přívozu v Dolním Žlebu, kde je na levém břehu hospoda. Mají tu cvikovské pivo a zajímavostí bylo, že jsme si mohli na terase formou samoobsluhy nalít zelňačku. Kolem 19 hodiny jsme se utábořili na pravém břehu kousek před Hřenskem. Vypravili jsme se na pivo, ale v této době všechny hospody zavírají už ve 20, a tak jsme byli rádi, že se nad námi slitovali v hotelu kousek od ústí Kamenice a jedno pivo nám natočili.

V pátek jsme vypluli v 9 a asi za 2 hodiny dopluli do Bad Schandau. Na kraji jsme minuli ústí říčky Krimitz (česky Křimice) a za městem už viděli 419 m vysoký kopec Lilienstein.

Po 7 km se proti nám tyčila vysoká skála s pevností Konigstein. Na kraji stejnojmenného městečka jsou vedle sebe 2 kempy.

Po zastávce na svačinu na pláži naproti pevnosti jsme při další cestě minuli na pravé straně letoviska Kurort Rathen a Stadt Wehlen.

Mezi nimi se tyčí vysoké skály se známým kamenným mostem Bastei.

Na řece je mezi Bad Schandau a Drážďany docela provoz, a to hlavně kolesových parníků. Na ně je sice hezký pohled, ale je třeba dát pozor na vlny, které jsou od nich větší, než od lodí s lodním šroubem. Nás to málem překotilo, když jsme se nenatočili pořádně k vlnám přídí a narazila do nás z boku. Za Wehlenem skály pomalu končí a Labe vtéká do roviny. Proplouváme Pirnu a po 8 km míjíme na pravém břehu zámek Pilnitz. Vlevo je ostrov a za ním trochu schovaný kemp.

To už jsme ale na jižním okraji Drážďan. Na pravé straně se zdvihá návrší s dalšími zámky Eckberg, Lingnerschloss, Albrechttsberg a vinicemi. V Drážďanech nejsou kromě centra žádné navigace, jak je známe od nás, ale široké travnaté břehy. Za městem podplouváme železniční most a asi 1 km za ním už mimo zástavbu táboříme. Já a Standa jsme se ještě vypravili do centra, které bylo jen 1/2 hodiny vzdálené. Chtěli jsme najít obchod s potravinami, ale jsou tu hlavně restaurace a hotely.

V sobotu jsme vypluli opět v 9 hodin a po 2 km zastavili na pláži ve čtvrti Mickten na pravém břehu. Po 300 m chůze doleva jsme našli market Rewe. Kolem 12 jsme uviděli na levém břehu větrný mlýn, a když jsme dopluli blíž, zjistili jsme, že je tu bufet s několika stoly. Měli tu 3 druhy piva a i na bufet slušný výběr jídla. My jsme si dali Radeberg a ochutnali dobré klobásky a guláš. Ceny jsou samozřejmě o dost vyšší než u nás, ale s tím se počítá.

Míjíme kemp na pravém břehu u obce Kotitz a asi 3 km před Míšní Labe opouští rovinu. Na obou březích jsou stráně se skalami a vinicemi. To nás příjemně překvapilo, neboť jsme si mysleli, že už bude pořád kolem rovina, jako u nás v Polabí. Na řece už skoro ustal provoz parníků a cestou jsme už potkali jen jeden - Pirna. V 15 hodin jsme dopluli do Míšně a vypravili se na prohlídku starého města. Je velice hezké s úzkými uličkami, starobylými domy a nad městem se tyčí velký dóm. Od něj je krásný výhled na město i  na údolí Labe za ním.

Táboříme před městečkem Diesbar na pravém břehu. Zde jsou poslední skály a dál už je opravdu rovina. Do Riesy nám zbývá jen kolem 20 km. Míjíme ještě zámek Neuhirschstein na levém břehu, velkou továrnu u Leckwitzu, kemp u Grodlu na břehu pravém a v poledne končíme mezi silničním a železničním mostem v Riese. Protože cestou od Střekova není jediný jez, ujeli jsme 147 km. Labe nás tedy rozhodně nezklamalo.

Franta