Je tomu 10 let, kdy jsem s obavami dával loď na vodu Dřevíčského potoka a pouštěl se do neznámého úseku tohoto malého toku. Často jsem pak projížděl okolo autem po blízké silnici a spolujezdce informoval, že tady toto dole, co není ani skoro ze silnice vidět, jsem splul. A zase ty stejné a hloupé keci: „Tady jsi nemohl jet, tady bys neprojel, to není možné …“

Začátek srpna je deštivý, všude to teče. Sice jsem si dal závazek, že v létě nebudu žádné úzké potoky splouvat, protože se obvykle jedná o splachovadlo, kde nejsou skoro žádné vracáky a pokud jsou, tak se do nich nedá dostat, jelikož jsou zarostlé. U Dřevíče dělám výjimku, jelikož to není žádná divočárna. Musím jednat rychle, voda začíná kulminovat a bude rychle padat dolů.

Parkuji u mlýnu Dřevíček a na malém prostoru se zde přetlačuji s dalšími auty, jejichž osazenstvo si šlo prohlédnout unikátní vodní mlýn s technologií z roku 1941. Nemám zajištěn transport, ale to se vyřeší později. Není čas, voda padá a na potoce je to znát. Proto nejedu ani výše, dá se ale splouvat už ze Stárkova.

První 2 km teče potok neregulovaným korytem tvořeným z jedné strany lesnatou strání a ze druhé strany loukou. Vše v pěkném údolíčku, kde vede i silnice. Obávám se, že potok bude značně zatarasený, ale k mému údivu to jde zcela hladce. Podjezdy občasných nízkých větví z nahrnutých stromů jsou asi to jediné, co mě nutí se sehnout. Takto za stálého proudu a častými meandry přijíždím k prvnímu jezu, či spíše malému schodu. Náhon vlevo nefunguje, pod jezem slabý vývar. I dále pokračuji v setrvalém proudu ke druhému jezu. Ten je asi trvale vyhrazen, jedu pravým oknem.

Za ním dochází ke změně a potok se blíží do vesnice Velký Dřevíč. Koryto se z přírodního mění na regulované se šikmými břehy porostlými travou a bez vracáků. Klasické splachovadlo. Hned v úvodu skáču stupínek, bude jich v následujících 2 km ještě několik.

Všechny jsou relativně malé, projet se dají.

Projíždím vesnicí, pozdravím vodníka sedícího na břehu a blížím se k poslednímu hrazenému jezu.

Bohužel stavidla nejsou zvednuta dostatečně vysoko, voda podtéká spodem. Výstup není úplně snadný díky šikmým břehům, zpět do vody to jde lépe. Sklouznu se ze 3 m vysokého břehu a jen si říkám, abych druhou stranou nevyjel zase na opačný břeh. Pak už jen kousek k mostu, kde přemlouvám místního pána, jestli by mě nehodil nahoru k autu.

Za necelou hodinu je vyřešeno. Spluty cca 4 km bez vážnějších komplikací na toku, kde nebyl ani jeden zátaras. Pouze jednou se muselo vystoupit kvůli jezu. Vody jsem měl 41 cm na vodočtu v Žabokrkách, tedy těsně na limitu, což odpovídalo. Pár hodin přes splutím bylo vody o pár cm více, za hodinu po splutí už voda nebyla. Takže jsem to chytil naprosto dokonale, další splutí si opět naplánuji za 10 let.

Petr