Kdysi jsem tu rozebíral možnosti, které řeky lze na kánoi či kajaku splout celé. U některých toků toto nelze, pramen je příliš malý a podobně. Pak pro poznání celé splavné části toku potřebujete značně vysoký stav vody po tání či po deštích.

Nápad splout Ostružnou, pokud možno (skoro) celou, i nad popsaným úsekem v kilometráži, mi navrhl udatný kamarád Tomáš, zvaný Guma plovoucí, zrealizováno v červnu 2024. Původní idea pochází od průzkumníka a velmi společenského vodáka Večerníčka, se kterým to Guma splul o rok dříve.

Vyjíždíme v sobotu z Prahy, auto necháváme u železničního nádraží Běšiny. Busík nás hodí doprostřed ničeho na zastávku „Čachrov, Kunkovice, rozcestí“. Vlečeme lodě krásnou květnatou loukou dolů k potoku. Nafukujeme pálavu a safárko.

Ostružná od Kunkovic

Čiré vody je v úzkém korytě opravdu jen tak na singlovaný člun. Vyplouváme. Občas je potřeba přenést nějaký ten kmínek, nebo rozvernou mělčinu.

Potok se po chvíli rozdvojuje. Plujeme vícevodným ramenem vpravo a připlouváme k malé vodní elektrárně (či co to je), kryté prkny do jehlanu, kterou je potřeba obnést. Slunko prosvěcuje čirou vodu a dodává plavbě příjemnou atmosféru. Občas nás nízká lávka donutí k zalehnutí do lodě.

Doplouváme k jezu další vodní elektrárny, po zeleném pažitu ho raději obtahujeme vlevo.

Následuje řada za tohoto průtoku (2,55 m³/s v Kolinci) zábavných stupínků.

Některé z nich ovšem úplně na pohodu splouvat nejdou.

Na dalším rozdělení koryta potkáváme zase nějaký podivný nejetelný jezík s povodňovým dřevem, který obtahujeme přes močál vlevo do druhé části toku.

Následuje sada mlýnů a jejich náhonů – Zahrádecký, Rajský a mlýn Hamr. Navzájem se tu ztrácíme, protože se každý z nás nevědomky vydal jiným ramenem. U spojení náhonu a hlavního toku na dřevěné lávce pro pěší raději vyčkávám a Tomáš mě naštěstí za chvíli dojíždí.

Doplouváme do první vesnice na říčce, kterou je Nemilkov se silničním mostem.

Ostružná od Nemilkova

Pod Nemilkovem cosi zlověstně hučí, tak to jdem radši prozkoumat. Přes padlý kmen se valí voda. Šlo naštěstí proplout bez ztráty květinky.

Dostáváme se do části Ostružné s rovným opevněným korytem bez vracáků. Voda tu nabírá na rychlosti. Bohužel právě zde natáhnul nějaký chlívák dráty pro dobytek nízko nad tokem. A aby toho nebylo málo, ještě tam umístil přes celé koryto klády. Překážku vidím na poslední chvíli, při nárazu ztrácím pádlo. Pořád ale dopadám lépe než Večerníček, kterému tu před rokem uplavala loď, a museli jí s Tomášem asi dva kiláky honit. Já pádlo po chvíli dohledávám, takže se může plout dál.

Pak říčku krosí silniční most, další jez potkáváme pod ním nad osadou Kouklovna.

Následují další jízky a stupně

Podobně jako u ostatních jihočeských řek a říček se i u Ostružné vyskytuje jakási archivní kilometráž v podobě modrobílých patníků na březích, míjíme patník na km 20. Doplouváme pod majestátní hrad Velhartice, kde chvilku odpočíváme a svačíme na šťavnaté pobřežní louce poseté drobnými květy rdesna a pryskyřníku.

Pak následuje zalesněné údolí s Werichovou vilou a dvěma jezy. První jez zvládáme ještě v pohodě.

Pak následovaly nějaké padlé stromy. Druhý jez splouvám a čekám za zátočinou na Tomáše. Ten dlouho nejede. Vracím se podívat, co se stalo. Tomášovo safárko napůl vcucnul proud do náhonu a teď nejde tam ani zpět.

Spojenými silami ho naštěstí po chvíli vyprošťujeme nepoškozené. Opět důkaz, jak je vhodné neznámé toky splouvat alespoň ve dvojici. Pak proplouváme vesnicí Ujčín se silničním mostem. Pod Ujčínem prohlížíme mírně rozvalený jez Nového Mlýna.

Ostružná od Kolínce

Na začátku městečka Kolinec potkáváme vysoký kolmý stupeň na říčním km 13,9. Ten raději uctivě obtahujeme. Následuje silniční most s vodočtem. U blízkého železničního nádraží lze plavbu po Ostružné ukončit, nebo začít, jak libo.

Kousek pod mostem v Kolinci se nachází obdobná jezová obluda, jako u koupaliště.

Silnější proud nás unáší k vesnici Mokrosuky, kde je další železniční zastávka.

U následující vesnice Kašovice překonáváme další stupeň, tentokrát ho splouváme.

Doplouváme k jezu na začátku obce Hrádek. Tomáš tu končí a po mírné přepršce jde na vlak a pro auto.

Ostružná od Hrádku

Já mám zítřejší neděli volnou, takže po sváče v místním turistickém přístřešku pluju dál.

Pod Hrádkem se koryto Ostružné rozdvojuje, takže je tu na splutí třeba více vody. Pod rozdělovacím jezem překonávám nějaké padlé stromy, ale nic strašného.

Zbývá překonat ještě jeden, dosti šílený stavidlový jez, kde prkenná gilotina vytváří solidní sifon.

Ještě před ústím podplout hlavní silnici Praha – Sušice a přehopsat pár stupínků.

Pak vás Ostružná vyplivne do řeky Otavy, fotka soutoku zde.

Stmívá se. Po dlouhém dni a více než 30 splutých kilometrech stavím na promočeném břehu Otavy pod Sušicí stan a hřeju se u ohně. Zítra mě čeká další krásný úsek, tentokrát ale po dosti širší řece bez vývratů, drátů pro dobytek a podobných lahůdek.

Závěr

Ostruhy, tedy takové ty bodce na botách pro pobízení koní, už dnes v době aut příliš nepotkáte. Zbyly nám alespoň ostružiny, chutné tmavé plody na pichlavých šlahounech, které rád trhám přímo z lodi. A pak samozřejmě krásná pošumavská říčka Ostružná, klikatící se mezi lesy a vesničkami, a napájející svou vodou zlatonosnou a vodáckou Otavu.

Pomyslné potokářské ostruhy je na Ostružné možné získat, možná o něco snadněji než jinde. Dokonce to pro silnější nátury i doporučuju.

Ahoj Eki