Ahoj, stejní pošuci jako jsme my!

Opaťák jsme "jeli" 25. - 26.8. 2010 na Pálavě jen 2 cvoci na liduprázdném toku. No, "toku"... Teoreticky jsme věděli, do čeho jdeme, že to budou galeje, a tak jsme si na nic nestěžovali. Chtěli jsme to = měli jsme to!

Netuším, zda a jak moc kolísá hladina kanálu, ale vzhledem ke hnědé barvě (tu ale mohl mít samozřejmě z Labe) a "výšce" většiny lávek a mostků, nám připadala hladina trošku vyšší. V našem případě jsme měli značné potíže s podplouváním většiny lávek, protože jsme si oba dva zároveň na dno lodi prostě nemohli lehnout (to by sice umožnilo podjetí, ale prostě jsme se do lodi nevešli). Avšak pokud jeden vystoupil, tak se samozřejmě snížil ponor lodi a tím pádem byla některá lávka nepodplutelná.

Dalším nepříjemným překvapením bylo několik vodních "děl" (rozuměj "dílo") na kanále s velmi dlouhým přenášením. Přestože má Pálava s vybavením "pouze" asi kolem 30kg, jsou výstupy a nástupy do lodi dost příkré, případně zarostlé a jakožto neznalí jsme dokonce pokaždé museli nejprve na výzvědy, kudy vlastně kanál pokračuje, kudy přeneseme loď a kde nastoupíme. Někde jsou už totiž soukromé pozemky, dokonce novostavby.

Plavba je relativně romantická, úžasné stromy, pěkné zahrádky, mosty... Na druhou stranu bez repelentu ani náhodou! Připravte se na statisíce komárů, pavouků, vážek a vodoměrek. Mějte zavřenou pusu, abyste nespolkli nějakého pavouka, chraňte si oči a xicht před šlehajícími větvemi. Viděli jsme asi 2 nafouklé uhynulé slepice, 3 neidentifikovatelné kusy a 1 malou ovci. Pochybuji, že se v Semíně v tom kanálu někdo koupe, jak zde někde kdosi uvádí. Je to stoka, do které ústí všechny odpady z vesnic, kterými protéká.

Na kanále je tuším asi 6 celkem dost dlouhých přenášení řádově několika set metrů. Bohužel nikomu neporadím, kde přesně se všechny nacházejí, prakticky celou dobu jedete v zeleném tunelu, často se ani nedá vystoupit a mezi obcemi se ani nedá zjistit, kde vlastně jste. A máte-li smůlu na liduprázdno jako my, tak ani v obci.

V téměř prázdném kempu (mizerný konec sezóny) u "Čochtana" v Bohdanči jsme zahráli kulébr, popili, pojedli a přespali. Do lodi doporučuji kořalku (hodně) na zapíjení pavouků a raději i svačinu (tolik pavouků jsme zase nespolkli). Dopoledne i docela dlouho odpoledne je všechno zavřené, pokud to vůbec najdete.

Do Labe jsme vůbec nedopluli, asi 400m od ústí jsme narazili na naprosto neproniknutelný zátaras z větví, klád, kopřiv, ostružiní, jedné mrtvé ovce, stovek PETek a dalšího neidentifikovatelného čehosi, co raději ani nenazývat. Možná by pomohl Alfréd Nobel. Vytáhli jsme loď po zarostlém srázu z kanálu (to jméno si fakt zaslouží) a šli na průzkum, kudy hodit loď do Labe a pokračovat. Bohužel jsme to tam neznali a přístup k Labi nenašli (byl by ale stejně už moc daleko pro přenášení). Labe má v místech ústí Opaťáku asi 3m vysoké kolmé srázy opatřené ostružiním, kopřivami, akáty a jinými ušlechtilými rostlinami. Pochopitelně jsme měli kraťasy...

Takže konec plavby. Jak zpátky do Semína (cca 700m)??

Při představě, že strkám svou novou loď zpět do té téměř neprůjezdné stoky, jsme se vydali po zoraném poli směrem ke hřbitovu, kde jsme předpokládali přinejmenším tu "poslední cestu". Bohužel z našeho směru žádná cesta nebyla, jen oplocené soukromé pozemky nebo šíleně dlouhé obcházení. Naštěstí byla hřbitovní zeď vysoká jen asi 230cm, široká asi 80cm a dalo se na ni vylézt. Naházeli jsme pádla, vybavení a loď na zeď, přelezli, spustili to a seskákali. Odměnou a omluvou za vyrušení věčného klidu jsme na nejbližších hrobech narovnali větrem pokácené květiny, svíčky a věnce a se slovy: "Počkejte tady na nás, kluci, zanedlouho si lehneme k vám a doženeme vás," jsme chňapli loď do "teplejch" a vyrazili z branky ve zdi hřbitova. Před hřbitovem nějaká parta asi sedmi cestářů dláždila přístupovou cestu ke hřbitovu a právě svačili. Někomu spadla čelist, někomu vypadla svačina z ruky a jinému z huby. Kupodivu se nikdo nesmál... (???) Při představě, že z ničeho nic uvidím dva idioty, kteří vylezou s lodí ze hřbitova (!) a ptají se na cestu do hospody, by mně osobně tedy přinejmenším zaskočilo a následně by mě odvezli s utrženou bránicí a diagnózou "delirium chechtalis". A nepomohly by mi ani Pampers.

Následně jsme se v hospodě dozvěděli, že kanál se čím dál více zužuje, proudí čím dál rychleji a nakonec padá asi 3m vysokým přepadem do Labe. Nakonec jsme byli rádi, že tam byl ten zátaras.

Radit, zda Opaťák sjet nebo ne, nikomu nebudu. Záleží to pouze na momentálním propojení neuronů ve vašem mozku. TOŽ TAK!

Ahoj někde na vodě!

Mike