Z Kössener Ache přejíždíme na další řeku, kterou bude Ziller. Kolo opět necháváme u výstupního místa, kterým je most v Hippach. Je zde větší parkoviště, takže příjezd autem i sbalení věcí bude bez potíží. Pak vyjíždíme proti proudu do Mayrhofenu, kde se jdeme podívat na soutok s Zemmbachem. Nejprve se mylně domníváme, že ta vodnatá řeka je jistě Ziller a ta skoro suchá přítok, jenže tomu bylo přesně naopak. Ziller tedy výše jet nemůžete, navíc je na něm množství kolmých stupňů ve velkém spádu a regulaci, ale Zemmbach má vody celkem dost. Výše je totiž elektrárna, která dokáže skokově změnit průtok o půl metru i více, a proto zde teče tolik vody.

Jdeme se podívat proti proudu a po pár metrech objevujeme první z velmi nebezpečných stupňů. Kolmý malý zabiják v regulaci má zhruba 8 metrové vývařiště ohromnými karfioly. Tak zde bych záchranu z válce cvičit nechtěl. Z našeho plánu sjet si ještě tento přítok pomalu slevujeme. Přistát nad stupněm v regulaci není v podstatě kde, takže bychom museli skončit výše. Jedeme ještě autem proti proudu, ale když nalézáme další kolmé stupně, raději se vracíme. Na konci Mayrhofenu odbočujeme k řece, přejíždíme přes most a po chvíli zastavujeme na malé silničce u jejího kraje.

Zhruba 5 km plavba na vodnaté řece probíhá bez potíží. Obtížnost je okolo WW II na široké řece, kde je silný proud s mnoha peřejemi bez výraznějších vracáků. Za našeho stavu 150 cm, kdy 100 je minimum, 130 optimum a 170 vysoká voda, to bylo hezké pohoupání. Jinak ale nic moc, co bychom museli příště opakovat. U mostu v Hippachu vylézáme a přesunujeme se do Itálie do kempu u Vipiteno.

Petr