Každoročně řeším, kam na větší letní vodu. Některé úseky řek Českého masivu jsou v létě obleženy splouvači, v jiných voda ke splutí se stoupající teplotou rychle ubývá. Nějaká dostupná pěkná větší tekoucí řeka bez lidí by nebyla?

Výhody a podklady

Volba padla letos na Bavorsko, lépe řečeno na jeho řeky pod Alpami. Ty většinou mají tekoucí vody dostatek i na konci léta. Doprava po kvalitních dálnicích je sem rychlá - během několika hodin. V případě náhlé vládní změny názoru během koronakrize se lze i rychle do Česka vrátit. Zkoumám tedy kilometráže, obtížnosti a průtoky jednotlivých řek a říček. Pro posouzení aktuálních průtoků se mi osvědčil povodňový web. K plánování tras používám přehledné vodácké mapy od Jübermanna: Wassersport – Wanderkarte. Budeme mít jedno auto a nafukovací baraku, tak místní dopravu (pendly) vymýšlím romanticky vlakem.

Ale ouha, pár dní před plánovaným odjezdem začíná silně pršet a to tak, že naprostá většina toků ve vybrané oblasti překračuje stupně povodňové aktivity. Co teď? Naštěstí všechny řeky tohoto regionu nejsou stejné. U části z nich leží v cestě řekám poměrně velká ledovcová jezera. Ta mají slušnou zásobní kapacitu k zmírnění průběhu povodní.

Naší první zvolenou řekou se stal Amper a to úsek ležící západně od bavorské metropole Mnichov. Poloha splouvaného úseku je vyznačena červeně na mapce. Název řeky nečtěte prosím jako český elektrikář „Ampéérrr“, ale spíše konec slova spolkněte. Řeka vytéká z velkého jezera Ammersee, které její průtok v době návštěvy korigovalo mírně pod první stupeň povodňové aktivity na přibližně 48 m3/s.

Amper

Řeka po výtoku z jezera nejprve protéká chráněnými močály Ampermoos. Pro nás je důležité spojení vlakem, proto začínáme až v městečku Grafrath, kde močály končí. Pěkné nástupní místo je v jeho jižní části u mostu a kruháče. Je tu i vodočet a sídlo záchranné služby. Její členové se tu právě fotí s novým červeným motorovým člunem na přívěsu.

Schyluje se k večeru, nafukujeme baraku a odplouváme. Řeka nejprve teče městem a mezi chatami. Aktuálně se drží v korytě, ale umístění zahradního nábytku a dalších věcí na zahrádkách u vody je povážlivě jen kousek nad hladinou řeky.

Míjíme poslední stavbu města, což je tradičně čistírna odpadních vod a vplouváme do lesa. Řeka svižně teče, má docela tah, ale je dostatečně široká pro objíždění překážek.

S večerem kempujeme na opuštěné louce u lesíka na pravém břehu. Koupeme se v čisté řece se zelenkavou vodou, ale vzhledem k většímu počtu komárů z močálů, brzo zalézáme do stanu. Tam velebíme vynálezce stanové moskytiéry.

Ráno plujeme dál. Po plavbě mezi lesy, loukami a poli potkáváme první jez na trase. Řeka tu tvoří ostrov, pečlivé německé cedule nás nabádají ke vplutí do nadrženého levého ramena a přenesení lodi přes ostrov pod jez do ramena pravého.

Také se tu ale setkáváme s prvním vodáckým zákazem – jedna z cedulí nás upozorňuje, že asi za kilometr vplujeme do přírodní rezervace Amperaue, kde je vodácká plavba v období od 15. března do 15. července zakázána. Kvůli ptákům. Bude takto vypadat i vodácká budoucnost Česka? Naštěstí jsme tu na začátku srpna, tedy ideální čas pro volné splutí.

Dál proplouváme část osady Schöngaising s hezkým kostelem s bání u břehu. Míjíme několik ostrovů, které se za tohoto zvýšeného stavu jen taktak drží nad hladinou. Pak pečlivé cedule na břehu hlásí další jez.

Tentokrát se jedná jen o kamenný stupeň s pěkným jazykem, který po prohlédnutí splouváme mírně vpravo. Od stupně se pohybujeme ve zmíněné přírodní rezervaci. Řeka je stále krásná a tvoří občasné ostrůvky. Podle podkladů by tu měly být rozsáhlé štěrkopískové lavice, na kterých mají údajně hnízdit ti ptáci. Při zvýšeném průtoku je ale veškerý štěrkopísek pod vodní hladinou a ptáci mají smůlu.

Následující delší volej signalizuje blížící se jez. Z vodních ptáků potkáváme hlavně běžné druhy - kachny divoké, černé lysky a pankáče mezi kachnami – morčáky.

Poslední jez naší dnešní cesty je nesjízdný a překonává se obdobně, jako ten první. Najíždíme do levého ramene a okolo lanového parku přenášíme vpravo do menšího paralelního toku ve stínu stromů.

Dál nás čeká cesta centrem města Fürstenfeldbruck, okolo kostelů, restaurací a dalších podivuhodných budov.

Podplouváme most s vodočtem a u následujících pěších lávek ve spodní části města máme v plánu končit. Bohužel nestíháme zarazit hned u té první, u druhé není vhodné výstupní místo, tak se proti silnému proudu vracíme. Krásné zralé ostružiny na nás zlomyslně pomrkávají, jen utrhnout, ale proud je tak silný, že se nesmíme nechat zlákat. Konečně dopádlujeme na vhodné místo přistání k parku na levém břehu, obědváme a sušíme baraku.

Odsud nás čeká odnos věcí a loďky na nádraží a návrat místním příměstským vláčkem k autu. Na vodě jsme v průběhu splutých asi 13 km, i přes krásné letní počasí, nepotkali ani pádlo.

Würm a jeho jezero

Jako další blízkou řeku, vytékající z rozsáhlého jezera, zkoušíme Würm. Tato říčka dala jméno poslední době ledové. Vzhledem k enormnímu prázdninovému návalu okolo severního konce jezera Starnberger See ve městě Starnberg se nám nedaří najít žádné místo na parkování a tedy i klidné nalodění. A tak se o pár kilometrů jižněji alespoň koupeme v jezeře.

Říčku Würm necháváme na příště a míříme na dolní Loisach.

Ahoj Eki