Letos v zimě za mnou přišel táta manželky a ptal se, jestli nevím o nějaké lodi, kterou bych mu mohl sehnat. Tak jsem začal obepisovat různé vodácké a turistické oddíly, zda tam nemají něco buď vyřazeného, nebo na prodej. Ozvalo se mi pár lidí, ale nic moc kloudného tam neměli. Ne že by neměli lodě, ale hlavně zavřené a co je podstatné zmínit, neměli již skoro žádné laminátky, jen vyřazené lodě plastové, nebo laminátky zavřené. Což o to, mě by zavřená nevadila, ale tchán říkal, že by raději otevřenou. Co se týče lodí plastových tak nemám nic proti nim, ale na turistiku chci laminát. Na plastovém kajaku si Lipno, Špindl a Hamerák sjedu rád, ale Berounku bych na plastové vydře pádlovat chtěl. A hlavně laminát je pro mě nostalgická vzpomínka na dětství.

Nechal jsem to tedy odležet a už jen občas zavítal na internet. A koukal jsem, najednou vydra na prodej za pěkný peníz. S paní jsem se domluvil, že za 3 týdny pojedu do Domažlic a že pro loď do Horažďovic zajedu. Problém nastal v momentě, kdy mi tchán řekl, že si to rozmyslel a já musel volat paní a omlouvat se že tedy nic. Naštěstí paní řekla, že má dalšího zájemce, tak se nic neděje. Tímto jsem to hodil za hlavu. Asi za týden koukám na internet a loď je tam stále. Tak si říkám: „No zkus to, když tak si ji opravíš pro sebe, protože lodí není nikdy dost, nebo ji opravíš a prodáš.“ Loď jsem si od paní koupil za 500,- a k tomu ještě dostal staré dřevěné pádlo. V lodi byla ještě stará dřevěná rohož.

Loďku jsem si přivezl a začal prohlížet detailně, co vše s ní je. Musím se přiznat, že za půlhodinky jsem seděl na terase, pil pivo a říkal si: „Cos to zase koupil za kravinu. Co s tím myslíš, že s tímhle vrakem uděláš?“ Jen malý popis. Loď měla vytrhané výztuhy na dně, neměla sedačky, žádný šprajc a byla položena někde na tyčích a plná těžkých věcí, takže dno zvlněné a pomačkané. I tak jsem se na konec v sobotu pustil do práce. Udělal sedačky, nové šprajci, aby se alespoň trochu dala loď zpevnit a začal jsem pracovat na dnu lodi. Broušení a strhávání záplat mi trvalo cca půl dne. Pak jsem dorovnal nerovnosti pomocí dalších výztuh a začal lepit. Jeden den jsem tedy trávil čas na výrobě sedaček a šprajců plus obroušení a lepení dna. Další den začalo pršet a pak napadl sníh, což vzhledem k tomu, že jsem loď opravoval venku zhatilo mé další plány na opravu tento víkend.

Pokračoval jsem za dva týdny. To zase bylo na sluníčku 25 stupňů. Dodělal jsem ještě nerovnosti na dně, palubu lodi a dal jsem nové výztuhy. Kromě jednoho malého zvlnění pod sedačkou zadáka se mi dno podařilo srovnat.

Po té, co jsem nechal pořádně uschnout lepidlo, jsem přinesl loď na koupaliště v Mrákově a slavnostně ji spustil na vodu. Tak nejdříve mě překvapilo, že se loďka udržela v pohodě na vodě a pak že do ní vůbec neteklo. Udělal jsem několik koleček po koupališti a domluvil se s manželkou, že je čas, aby se naše 22 měsíců stará dcerka seznámila s vodou a lodí. Vzal jsem ji do lodi na porcelán, aby byla pokřtěná. Což byla další věc, která mě překvapila a hlavně potěšila a to, že Terezka si jízdu užívala a ještě se schválně houpala. Takže příští sezonu jedena na vodu určitě taky, letos možná jen někam na jeden den.

Závěrem bych chtěl říci, že se práce vyplatila. Náklady na opravu u mě nepřesáhly 500 Kč, takže dohromady za 1000 mám funkční loďku. Jediné, co ještě plánuji, je obnovit nátěr lodi, ale to až po tom, jak se osvědčí na řece. Co můžu již teď říci, že si ji na 99% nechám a prodávat ji nebudu. Vždyť je to přeci loďka, ve které seděla Terezka poprvé na vodě.

Viktor