Pokud se rozhodnete zavítat do oblasti kolem Ga-Pa, ať při cestě do Rakouska nebo v rámci rodinné dovolené, máte možnost sjet si zde několik řek v relativně blízké vzdálenosti. Kromě Loisachu je o pár kilometrů dále horní Isar a za ním i Rissbach.

Cesta k Rissbachu vede po placené silnici kolem Isaru

K Rissbachu se dostanete od Ga-Pa nejlépe po soukromé cestě z Wallgau do Vorderriss, která je placená (tranzit s vlekem cca 5 Euro). Ve Walgau jsme trochu bloudili, když se nám nepodařilo hned na poprvé trefit odbočku. Orientujte se dle šipek na golfového hřiště, kolem kterého se jede.

Silnička vede podél Isaru, který je již v této části široký a za našeho průjezdu téměř bez vody. Tato část se ale stejně nejezdí. Pozor, silnice je nevhodná pro autobusy, kde i vyhnout se protijedoucímu autu může být občas problém. Do toho po cestě jezdí také cyklisté.

Soutěska Rißbach Klamm působí velmi impozantně

Jakmile se dostanete na hlavní cestu, stačí odbočit doprava a už valíte proti proudu Rissbachu. Překvapuje nás, že je úplně suchý a tak přemýšlíme, jestli jsme nejeli zbytečně. Nejeli. Po pár kilometrech vidíme vysoký jez, který nadrženou vodu posílá asi někam jinam. Hned za prvním mostem, který tvoří hranici mezi Rakouskem a Německem, zastavujeme a jdeme se podívat na soutěsku Rißbach Klamm. Skládá se z několika vyšších skoků, kde voda nejenom pulsuje ve válcích pod nimi, ale také silně naráží do skal. Super místo pro sifony. Šířka řeky je zde okolo 4m, délka necelých 800 m a to vše mezi kolmými vysokými stěnami. Utéct není kudy. Dříve bylo splutí označováno za WW VI, ale teď se za dobré vody pohybuje okolo WW V+.

Výstupní místo je lépe prohlédnout předem, aby se nepřejelo

Vyjíždíme asi 300m nad most na parkoviště, kde budeme končit a výstupní místo si jdeme označit (N 47° 30' 46.0'', E 11° 26' 38.5''). Přeci jenom přejet a najet omylem do soutěsky by nebylo úplně šťastné. Též hned pod výstupum je pak zajímavý skok mezi skalními žebry WW IV.

Vyjíždíme až na parkoviště u mostu nad Hinterriss (N 47° 28' 07.0'', E 11° 28' 37.0'') a po cestě sledujeme, jak se řeka v některých úsecích rozlévá do ramen. Vody není zrovna mnoho a tak si snažíme zapamatovat, která ramena mají vody více.

Na trase jsou zajímavá místa dle vodní stavu až WW IV

První zajímavý úsek přichází pod dřevěným mostem v Hinterriss. V řece se objevují skalní bloky a koryto se občas zužuje.

Zhruba po třech km přichází prudká zatáčka kolem skály. Už nájezd je trochu obtížnější, ale za zatáčkou je to ještě náročnější. Voda zde frčí mezi kameny s úzkými průskoky a válci. Zatáčka se dá i docela dobře prohlédnout ze silnice. Druhé náročnější místo je ale hůře dostupné z cesty a následuje zhruba po 700m. Jedná se o kaskádu se skalními bloky trčícími přímo proti proudu. Navíc za našeho stavu dost vody propadává mezi bloky šikmo vedenými na hlavní proud. Vytváří takové skalní koryto zalévané lehce vodou o šířce přesně na kajak, jenže nevhodným směrem. Na gumové K1, která je širší, to kluci projíždějí, ale s plasťákama to raději obcházíme. Nerad bych se ocitl zapasovaný ve skalním žebru. Být o pár cm navíc, tak by se to krásně zalilo a šlo by to projet bez většího rizika.

Pak už se pomalu začíná řeka rozšiřovat a obtížnost klesá. Objevuje se dělení do ramen okolo suchých ostrůvků uprostřed, a tak rychle vzpomínáme, kudy že to máme vlastně jet. Špatné najetí do nesprávného ramene by znamenalo přenášení. Kromě nižší obtížnosti zde ale můžete obdivovat krásné výhledy na okolní hory a kopce, takže i tato část má svůj půvab.

Dolní část už vtéká do pěkné soutěsky

Od kamenného silničního mostu to opět začíná trochu přitvrzovat. Řeka se zúžila, aby nakonec vtekla do úzké skalní soutěsky. Ano, pomalu se začínáme blížit k výstupnímu místu. Je to zde úžasné. Skalní bílé bloky po obou stranách jasně naznačují, kudy se má zelený proud řeky vydat. Nic extra záludného v soutěsce není a po pár stech metrech jsme u výstupu. Je potřeba přistát včas, aby nedošlo ke stržení proudem do další kaskády.

Rissbach sjíždíme za limitního stavu

Rissbach nám učaroval. Na to, že jsme ho jeli na konci září, měl docela vodu a hlavně to slunečné počasí s teplotou okolo 20 ^oC vše korunovalo. Úsek je dlouhý 6 km, obtížnost do WW III se dvěma místy WW III+ (za normálního stavu určitě WW IV) a celý jsme ho spluli za hodinu a čtvrt. Vodočet je i na internetu u Rißbachklamm. My měli stav 110 cm, což se jevilo jako docela dobrý limit. Na internetu jsem našel i limit 90 cm, což bych nedoporučoval. Nedokáži si představit, že bychom měli o 20 cm méně vody. To už by určitě nešlo sjet.

Petr