PROLOG
Reklama
Již po jedenácté se schází naše vodácká parta na návsi ve Velaticích, aby zažila nová dobrodružství při sjíždění divoké vody na Slovensku. Loňské Fragmenty slovenských řek měly úspěch, proto letos podruhé vstoupíme do stejných řek, abychom si sjeli jejich atraktivní úseky. Mimo Hron, Poprad a Belou to chceme ještě doplnit o Hnilec a Čierny Hron. Čierny Hron nakonec z plánů pro nedostatek vody vypouštíme.
1.den – CESTA
Z Velatic vyrážíme 20.5. v 9:15 hod. Jedeme přes hraniční přechod ve Starém Hrozenkově. Do Dobšiné přijíždíme asi v 16:00 hod. Tady se také ubytováváme v chatové osadě Alweg.
2.den – HNILEC
V 8:30 hod. opouštíme Dobšinou a míříme na naši první řeku – Hnilec. Po cestě míjíme vodní nádrž Palcmanská Maša, kde budeme končit. Chceme jet horní úsek od Dobšinské Ľadové Jaskyně. Před tím, než tam však dojedeme, zastavujeme na parkovišti před tunelem. Prohlížíme si nejzajímavější místo – Stratenský kaňon. Hned z počátku prohlížíme nejužší místo. Je široké asi 2 m, ale není nebezpečné. Přecházíme po mostech, které jsou opravdu nízko, ale za tohoto stavu podplutelné. Okolí tady na jižním okraji Slovenského ráje je opravdu krásné. Strmé monumentální skály končící místy až v řece. Jediné překážky v klikatícím se řečišti jsou dva spadlé stromy, které podplout nepůjdou a budou se muset přenést. Zpestřením budou jistě i dvě místa, kde voda prudce naráží do skály a kolmo mění směr. Nejdříve u horního portálu tunelu vlevo a po sto metrech níže vpravo. Tunelem se vracíme zpět k autům a pokračujeme dál k jeskyni. Na parkovišti před jeskyní se to hemží výběrčími parkovného. Jedeme proto ještě dál asi 500m proti proudu. Tady si za mostem na cestě k vlakovému nádraží budujeme základnu. Vytahujeme z auta 2 ORINOCA, 1 K2 a další vodácký materiál. Já s Liborem dnes popojíždíme s auty s tím, že se dnes ještě s někým vystřídáme a sjedeme si to v druhém kole.
Asi za hodinu příprav se po společné fotografii ostatní naloďují a v úzkém, silně meandrujícím korytě projíždí první vrbičky. Nejvíce riskuje posádka David a Karel, kteří do nich vlítnou načisto jako blázni. Vody je již na první pohled málo. S Liborem jedeme níže, kde děláme nějaké fotky z mostu Krivian. Dále zastavujeme až před soutěskou, fotit u prvního exponovanějšího místa, u horního portálu tunelu. David s Karlem ale zůstávají viset na kameni už asi 80 m před tunelem. Špatně se jim, prý, četla voda. Prudkou levou zatáčku u tunelu všichni projíždí už bez excesů. Přejíždíme do Dedinek a chytat je budeme v Palcmanskej Maši. Libor jde hlídat až k ústí řeky. Asi za hodinu se nečekaně na souši objevuje Karel. Přijel pro nás stopem. Ostatní prý čekají v deltě a nechce se jim ten olej se silným protivětrem pádlovat. Máme tam pro ně zajet. Nakonec vychází najevo, že v deltě nečekají, ale za Stratenou u Stratenskej pile. Je to odtud k ústí ještě asi 1,5 km. Řeka je tady díky vzdutí přehrady už hodně široká, proto se nedivím, že to tady zapíchli. Plán, jet to ještě jednou, záhy bere za své. Za tak nízkého stavu je to spíš na otrávení. Hodně dření, vrbiček, přetahování. Ani soutěska jim celkový dojem nevylepšila. Stav ve Stratené je 78 cm, což je 12 cm pod normál. Určitě by to dnes chtělo minimálně o 15 cm víc. Přejíždíme na horní Hron. Jedeme přes Telgárt a Červenou Skalu. Odtud lze řeku z auta dobře prohlédnout. Jenom se utvrzujeme v našem správném rozhodnutí jet to až od Heľpy. Výše je málo vody. Kemp v Pohorelskej Maši je odpojen od energií a vody. Nacházíme proto nakonec ubytování v Prednej Hore v rekreačním středisku Vitálny svet. Večer u Plzně fandíme našim hokejistům ve finále MS.
3.den – HRON
Vyrážíme z Vitálného sveta na Hron. Místo k vyplutí stejně jako loni nacházíme u mostu přes Hron. Je to asi 2 km nad Heľpou. V předpovědích počasí dnes nelhali a čeká nás opravdu letní počasí. Pumpujeme dvě ORINOCA a K2. Nevím kolik jsme přesně měli tady loni vody, ale letos je jí víc, Polomka 54 cm, Brezno 30 cm. Oproti loňsku tady také není ani kostra mrtvé krávy, ale nepořádek kolem řeky zůstal.
První vyplouvám já s Liborem. Vyvrácený strom, o který jsme se loni cvakli, tentokrát podplouváme. Za námi jede Ryba s Laďem, nakonec David s Karlem. Tato část horního Hronu se mi moc líbí. Meandrující tok v hodně zarostlém korytě, silný proud a zrádné vrbičky. Jedeme již druzí, předjela nás rychlejší K2. Jsem tak zabrán do řízení lodi a rozjímání o řece, že zapomínám na nebezpečnou z levého břehu vyvrácenou vrbu. I letos nás překvapí za zatáčkou asi po 3 km plavby. Je ještě níž nad vodou. Překážka spolu se silným proudem, který pod ni zaručeně táhne, tvoří nepříjemnou kombinaci. U stromu je již přiražena posádka K2, Ryba s Laděm. Následující doslova nevyhnutelné okamžiky probíhají asi následovně. Ryba s Laděm nestíhají v poměrně hlubokém korytě vytáhnout loď na břeh. Já s Liborem přirážíme bokem k jejich lodi. Do této chvíle je to ještě relativně bezpečné. Dochází ale ještě k očekávanému přiražení poslední posádky Davida s Karlem. Molo tvořené vrbou K2 a 2x ORINOCEM v proudu povážlivě ztrácí na stabilitě. Nejvíce to odskáčí krajní David s Karlem. Jejich loď se obrací a oba jsou ve vodě. Karel vyplouvá za loděmi a chytá se stromu. Davida to nepříjemně stahuje pod nás. Bojuje ze všech sil ale chytnout se hladkého boku lodi je obtížné. Naštěstí se o něco na dně nohama zapře a vyškrábe se na břeh. Vypadalo to kriticky, ale také díky vestě si jen dvakrát loknul z Hronu a odbyl si ranní koupel. Na vysoký břeh se vyškrábal i Karel. David nadává, takže už je zase vše v pořádku a můžeme pobřežním porostem přenést lodě asi 30m na příhodnější místo. Tady se nečekaně objevuje naše týlové zabezpečení Tomis s Bohušem. Koupili nám výborné čerstvé rohlíky. Dáváme tedy malou svačinku a pokračujeme. Přejíždíme jez v Závadce spíš jeho levou částí. Po chvíli se blížíme k jezu v Hámoru. Již vloni se vlevo vedle něj něco stavělo. Letos to mají již hotové. Téměř veškerá voda je svedena do nového náhonu. Z jezu pouze koukají kameny, pod kterými protéká zbytek vody. Vytahujeme lodě a jdu s Karlem na průzkum. Náhon, téměř stojatá voda, je široký asi 6m a dlouhý asi 200m. Končí podle předpokladu malou vodní elektrárnou. Jedeme náhonem a po dlouhé době zakoušíme kousek opravdového oleje. Před MVE lodě vytahujeme a o kousek níže je spouštíme do proudu. Řeka se rozšiřuje, ale nás čeká ještě dnešní lahůdka. Je to jednak Karlova výborná pomazánka, ale hlavně kaskáda pěti po sobě jdoucích stupňů. Řádně si je vychutnáváme. Připadá mi, že jsou za sebou seřazeny podle velikosti. Od nejmenší po největší. Dnes musíme ještě přejet pod Tatry, proto se rozhodujeme končit už v Beňuši.
Přejíždíme přes Nízké Tatry pod Vysoké Tatry s cílem jet zítra horní Poprad. Ubytováváme se u paní na privátu v Tatranskej Štrbe.
Laďa