SmutnáNěkdy v roce 1961 jsme s kamarádem chodili podél Vltavy v Bráníku a hledali loděnici, kde bychom mohli jezdit. Na mlejnku u vody stál Bóža Karlík a nasměroval nás do Státní kánoistické základny na konečné tramvaje. Tam si nás vzal Kudrna do práce: prám (ne pramice) byl asi osm metrů dlouhý, po straně pádleři, a Kudrna chodil na prkně uprostřed a velel. Nebo desetikánoe, juj! Hladká voda se mi ale nelíbila, dlouho jsem tam nebyl. Ale abych se držel tématu: díky Krtkovi a jeho Rajčeti jsem si právě sjel Smutnou a ani jsem nenamočil pádlo  . Príma, měla dost vody. Jsem od Smutné kousek, ale problém je s dopravou  . |