V teplých letních měsících se na populárních českých řekách každoročně vyrojí mraky splouvačů – typicky to lidí bez hlubšího vztahu k vodáctví, kteří si zapůjčí vodácké vybavení v půjčovnách. Nechávají se pak na raftech či kánoích unášet proudem k nejbližšímu stánku s občerstvením. Svoje aktivity doprovázejí zvýšenou hlučností a excesy v chování. Příslušné řeky jsou tímto fenoménem doslova obleženy a milovník vodácké romantiky a klidu raději prchá jinam.

Existují četné debaty, co je příčinou tohoto jevu. Nevodácká část obyvatelstva si myslí, že se jedná o vodáky. Část mimopražských účastníků debat tvrdí, že jde o pražáky. Vodáci vlastnící plavidlo přisuzují tento jev existenci půjčoven. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o zážitek podobného fenoménu z letního Švýcarska – země jinak až přecivilizované.

Dopravili jsme se švýcarským vláčkem se sbalenou pálavou do stanice Neuhausen Rheinfall. Zastávka leží na kopci na pravém břehu nad známými mohutnými Rýnskými vodopády, které se splouvat nesmějí. Průtok v tomto úseku Rýna pod Bodamským jezerem se pohyboval okolo 200 m3/s.

Propletli jsme se houfy turistů a za zvědavých pohledů na plážičce pod vodopády pálavu nafoukli. Na začátku plavby jsme museli dávat pozor na četné dlouhé vyhlídkové motorové lodě, které se s turisty motají pod vodopády či přímo přistávají na skalnatém ostrůvku uprostřed nich. Následuje lesní, většinou opuštěný úsek řeky, kde voda mírně teče. Zaujala nás úžasná průhlednost nazelenalé hluboké vody, kdy se mezi vlajícími vodními rostlinami proháněli kapři a další ryby. Pocit jako při plavbě na obřím akváriu. Jelikož tu Rýn částečně tvoří hranici s Německem, bránila švýcarský břeh řada starých betonových bunkrů, obdobně jako v pohraničí u nás.

Následoval volejnatý úsek se třemi jezy v meandru u městečka Reinau. Jezy se uvádějí jako nesjízdné, dají se ale obnášet – první vpravo a další dva vlevo. Pro přesun větších lodí jsou okolo každého jezu natažené kolejnice s plošinovým vozíkem. Po zdolání prvního jezu obeplouváte také ostrov s historickou zástavbou a kostely.

Pod třetím jezem Reinau začíná pěkný proudný úsek řeky se štěrkopískovými plážemi. Bylo srpnové odpolední slunečno a teplo. Řeka náhle unášela velké množství nečeských splouvačů. Ke splouvání používali doslova vše, co bylo po ruce. Část měla nafukovací kajáčky, část měla vypůjčené kovové pramice se závěsným motorem, ale většina použila nejrůznější nafukovací matrace a hračky.

Z okolních zahradních restaurací nám kynuli lidé. Větší množství lidí se tu koupalo a opalovalo. Proudný úsek byl přes 10 km dlouhý, končil nad ústím říčky Toess. Následoval závěrečný několikakilometrový volej nad jezem v Eglisau, jehož překonání bylo často zjevně na hranici sil unášených splouvačů. V Eglisau, kde jsme u železnice končili, bylo za námi příjemných (až na to množství splouvačů) 26 km řeky Rhein, na kterých úroveň obtížnosti nepřesáhla ZWC.

Popsaný zážitek mě vede k domněnce, že splouvání není pouze český fenomén, ale jev obecně lidský. Samozřejmě s dodatkem, že všeho moc škodí.

Eki