O důvodech, proč jsme se počátkem srpna vypravili na Balkán a ne třeba na Berounku, nemá smysl se rozepisovat. Zkrátka, jednoho srpnového večera jsme stáli na srazu v Modřanech a o pár dní později už jsme na nástupním místě Uny v Kastele (řkm 165) pumpovali lodě. V plánu byly nejprve trojkové peřeje, a pak na svižný sešup do Bosanské Krupy. Bohužel pohled z nástupního místa naznačoval, že vody není mnoho. Na prvních kilometrech bylo několik krátkých peřejí, z nichž nejtěžší si můžete prohlédnout na fotce.

Po slabé hodině se za mostem v Donji Srbjanji (řkm 162) vyloupla restaurace ležící přímo na břehu Uny. Dali jsme si tam oběd a mohu ji jen doporučit. Vaří dobře, ryby i maso. Plavba odsud probíhala ještě poklidněji, přičemž občasné peřejky či stupně za tohoto stavu opravdu nepředstavovaly pro Baraky (a jednu Pálavu) žádnou výzvu. Často jsme prostě jen kličkovali mezi balvany a kamennými poli. Kamarádka Katka už Unu v tomto úseku dříve jela a popisovala ji jako svižně tekoucí, což se nyní nekonalo. Zato krajinově nás řeka odměňovala: průzračnou vodou a vlahou zelení po okolních kopcích pronikalo slunce. Byla z toho neplánovaná prohlídka impresionistických obrazů…

Začátkem srpna 2017 byla v celé Evropě vlna veder. Drhli jsme už o pár dní dříve na Soči a později jsme pro nedostatek vody museli zcela oželet Sutjesku. Ani Una se nepředvedla v plné síle, a tak jsme do Bosanské Krupy (řkm 140,3) ani nedojeli. Plavbu jsme zakončili asi 4 km před městem na jednom malém parkovišti na pravém břehu.

Vody sice bylo málo, ale vodáků taky (jeden český zájezd a dva místní rafty). Řeka je v tomto úseku opravdu pěkná. Vnitrozemská flóra a skály připomínají Berounku, ale větší, tajuplnější a nebezpečnější, takovou třetihorní Berounku. Kdyby se na břehu objevil mamut, ani bych se moc nedivil a rovnou bych se ho zeptal, jestli jsme tady dobře v pravěku.

Lasička