Článek je individuální názor jednoho rybáře, který na něj má právo. Včera jsem byl na vodě a rybář byl - přísahám - na každém třicátém metru břehu. Mám pocit, že jsme si nevadili. Je to o chování a vzájemné toleranci a ne o kvótách (sakra, co mi to připomíná?). Při dobré vůli nerušit toho druhého a vzájemné přívětivosti prostě není problém. Na závěr vzpomínka na loňské splouvání Kyjovky:
Před totálním vnořením se do magické říše Soutoku potkáváme jedinou lidskou bytost za celou plavbu. Na břehu, kolem něhož plujeme, vidím modré jízdní kolo („Hele, picykl“) a vzápětí se zamotávám do udice („Hele, rybář“).
„Úzká řeka, co?“ ozývá se ironicky ze břehu.
„Úzká“, odpovídá s výrazem nevinného nepochopení Jirka, „Ale krásná“.
Někdy je dobré, že jsou břehy jihomoravských lužních toků tvořeny bahnem a ne kameny.
