Vodáctví je v Česku populární už víc než sto let. Jak to všechno začalo? A jak se vodáctví v čase měnilo? Nejsem historik, který by toto mohl odborně zpracovat. Nicméně mě to zajímá, tak jsem sepsal pár drobností a amatérských postřehů k diskusi osvětlení vývoje vodáckého fenoménu.
Reklama
Jak vodáctví v Česku začalo?
První české kánoe jsou archeologicky doloženy už ze starověku. Jednalo se o dřevěná plavidla většinou dlabaná z jednoho kmene (monoxyly). Od renesance jsou známy případy, kdy si tu někdo pořídil klasický kajak či kánoi. Před první světovou válkou bylo vodáctví stále spíš otázkou hrstky jednotlivců. Tito podivíni splouvali první české řeky. Někteří začali provozovat kanoistiku jako sportovní disciplínu. Okraji zájmu napovídá i jinak velmi podrobný Ottův slovník naučný, který ve vydání z roku 1898 uvádí pouze: „Kanoe = indiánská, štíhlá, dlouhá loďka bez plachet, vydlabaná z kmene stromového.“ a „Kajak = lodička eskymáků.“ První světová válka rozvoj vodáctví přibrzdila.
První fotografie mého pradědečka „na vodě“ je z roku 1916
Rozvoj vodáctví v Česku ve dvacátých a třicátých letech
Teprve se vznikem Československa se společenská atmosféra zásadně změnila. Ve větších městech už nebylo společenskou sebevraždou, pokud jste v neděli ráno nešli do kostela a odpoledne svátečně nastrojeni na korzo po náměstí. Byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba, ženy získaly větší rovnoprávnost. Zejména mladí lidé měli víc volného času a začali vyrážet do přírody. Hospodářská konjunktura dvacátých let tenhle trend podpořila. Vodácké fotky z dvacátých let najdete třeba zde, atmosféru konce dvacátých let lze nasát zde nebo zde.
Stanování s kánoí v září roku 1925
Rozvíjely se vodácké kluby a organizace. Mám k dispozici data od roku 1927 z pražského vodáckého klubu KTV, který měl loděnici v Praze – Braníku. Členové si zapisovali spluté kilometry. Detailní výpis z roku 1931 najdete zde. Jak vypadal vývoj zapsaných splutých ročních kilometrů od dvacátých do čtyřicátých let vidíte na následujícím grafu.
Graf vývoje ročně splutých kilometrů členů klubu KTV z Prahy - Braníku v letech 1927 - 1947
Z grafu je zřejmý systematický vzestup počtu zapsaných splutých kilometrů po založení klubu, ty každoročně narůstají až do roku 1932 (na 111 104 km za rok). Z toho je patrné, že velká hospodářská krize se na počtu splutých kilometrů významně nepodepsala.
Vltavský vor míjí odpočívající vodáky v roce 1937
Ve třicátých letech byla aktivita vodáků podle splutých kilometrů vysoká. Vodácké fotky ze třicátých let najdete třeba zde a zde.
Splouvání jezu na Vltavě v roce 1937
Vývoj vodáctví okolo druhé světové války
Z předchozího grafu je patrné, že v roce 1938 byl zaznamenán pokles a nejnižší počet splutých kilometrů ve třicátých letech. Svoji roli tu mohla hrát předválečná nejistota, všeobecná mobilizace, předválečný odsun z pohraničí a případně odchody do zahraničí. Nástup okupace v roce 1939 se na celkovém počtu splutých kilometrů významně negativně nepodepsal. To samozřejmě nezmenšuje osobní tragédie vodáků v rámci nacistického pronásledování po obsazení země. O vodáctví v roce 1939 si můžete přečíst třeba zde.
Teprve od roku 1941 začíná počet splutých kilometrů systematicky každoročně klesat. Vedle zostřené okupační persekuce na tom má zřejmě významný podíl i nucené pracovní nasazení části mladých lidí mimo Protektorát a zhoršující se hospodářská situace. Na následujících odkazech si můžete přečíst povídání a prohlédnout vodácké fotky z roku 1940, z roku 1942 a z roku 1944. Atmosféru střední Vltavy v roce 1944 a barevnost tehdejších kánoí (žebrovek) dokumentuje následující obraz.
Jiří Horník – Kánoe nad Žďákovem 1944
Rekordně nejnižší počet splutých kilometrů byl zaznamenán v roce 1945. Do května včetně nebylo v Česku pro vodáky bezpečno, životně nebezpečné bylo zejména období květnového povstání, přechod fronty a průchod jednotlivých vojenských skupin Českem. Po osvobození zas bylo mnoho jiného na práci, na vodáctví zřejmě nebyl čas.
Vývoj vodáctví po druhé světové válce
Ale vodáci na svůj koníček nezanevřeli. Od roku 1946 se počet splutých kilometrů začíná opět zvyšovat. Následující graf ukazuje srovnání počtu zapsaných splutých kilometrů klubu KTV (Kotva) Braník (část údajů bohužel chybí) a zápisníku raft.cz, celkově za roky 1927 až 2020.
Graf ročních zapsaných splutých kilometrů KTV (1927 – 1980) a raft.cz (2010 – 2020)
Dopad komunistického převratu, následných politických represí a vlny emigrace zřejmě způsobil, že na běžnou předválečnou úroveň (přes 80 tisíc km ročně) se ukazatel celkového počtu splutých kilometrů dostal až v roce 1951. Došlo k řadě osobních tragédií jednotlivých vodáků. Vodácký klub KTV v Praze – Braníku se musel přejmenovat (Slavoj PaC) a pro udržení jeho další existence bylo nezbytné navázání na „zájmy dělnické třídy“ a centrální tělovýchovné organizace, patronem se stal národní podnik Pekárny a cukrárny v Praze - Michli.
Z grafu je patrné, že kulminace počtu zapsaných splutých kilometrů nastává v letech 1956 až 1957. Svoji roli v tom bude hrát zřejmě i nedostatek jiných osobních svobod (například cestování), poválečná hospodářská stabilizace, určitá podpora sportu státem (zejména z vojenských důvodů), neexistence Orlické přehrady (dokončena roku 1961) a větší význam kladený na zapisování kilometrů.
Na Berounce u Srbska 1964
Pozitivní pro vodáky bylo bezpochyby zavedení volných sobot v roce 1968, po období střídání pracovních a volných sobot v šedesátých letech. Vodáctví ale ovlivnily i zmatky a vlna emigrace po invazi vojsk roku 1968. Tehdy byl počet splutých kilometrů skoro poloviční, oproti předcházejícímu roku 1967 (v roce 1968 pokles na 44577 km oproti 79911 km v předchozím roce).
„Normalizace“ a omezení cestování do západního zahraničí na začátku sedmdesátých let jsou spojené zejména s érou laminátových lodí. Vzhledem k těmto omezením se proto více cestovalo do „socialistických“ zemí, čeští vodáci objevovali třeba Bulharsko nebo Jugoslávii.
S nafukovacím kajakem v Jugoslávii roku 1976
Počty zapsaných kilometrů jsou však v sedmdesátých letech výrazně nižší než v celém předchozím období. Bylo to z důvodu existence vltavské přehradní kaskády a většího zdobrovolnění zápisů. Do vodáctví první poloviny sedmdesátých let se můžete přenést třeba zde.
Vynikající jednotlivci
Trochu odlišný obrázek poskytuje jiný zdroj dat – rekordní počty kilometrů spluté jednotlivcem v daném roce. Ty máte uvedeny přehledně pro oddíl KTV a zápisník raft.cz na následujícím grafu.
Graf rekordních ročních vodáckých výkonů v KTV (1927 – 1980) a raft.cz (2011 – 2020)
Nejvyšší byly zaznamenané osobní výkony ve třicátých a čtyřicátých letech, padesátá až sedmdesátá léta jsou v průměru slabší.
Že i v nepříznivých obdobích lze podávat solidní individuální výkony dokumentuje za KTV rekordní roční počet 5350 kilometrů, který zaznamenal F. Votava v roce 1942. V rámci Česka byl držitelem ročního rekordu zřejmě Dr. Chlostík, který v roce 1940 splul 6 593 km.
Závěr
No a zbytek už znáte. Období laminátek v osmdesátých letech. Masové rozšíření nafukovacích a později i plastových kánoí a kajaků na konci dvacátého století. Lepší možnosti cestování po roce 1989.
Novodobě v rámci raft.cz se počet splutých km za rok pohybuje okolo 40 tisíc. V počtu ročních kilometrů na raft.cz dominuje aktuálně výkon Roberta, který v covidovém roce 2020 dokázal upádlovat 3500 km.
Nástupem paddleboardů, packraftů a webu raft.cz v posledním desetiletí vodáctví v Česku rozhodně nekončí. Takže hurá na vodu.
Ahoj Eki