Tak tedy, když jsem minule načal to téma pádlování po klidné vodě (Dolní Otava – Hic non sunt leones), tak budu pokračovat jedním z mých nejoblíbenějších výletů. Je to trasa vhodná celoročně a zejména v létě, kdy nespoutané řeky nemají dost vody k plavbě.

Štěchovická přehrada je naše druhá nejstarší, ale hlavně na Vltavě nejužší a nejromantičtější. Zapomeňte na hrůzostrašné historky o přeplouvání vodní pláně Lipno. Tato přehrada se klikatí mezi skalami v šesti zatáčkách, co zatáčka to kilometr, plus jedna kilometrová rovinka. Začínat se dá jenom na koncích - ve Štěchovicích nad hrází nebo v Třebenicích pod Slapskou přehradou. Výhodou této trasy je, že pokud ji nechceme absolvovat tam i zpátky, (což ale není na škodu, scenérie z opačného pohledu se mění), tak z Prahy přes Štěchovice jezdí do Třebenic autobus, který se zde otočí a jede zpátky. Z obou nasedacích míst je to ale asi kilometr na autobus. Jezdívám z Třebenic, kde je jednodušší nasedání a parkování auta, Pražákům zas mohou vyhovovat bližší Štěchovice a jet opačně.

Do údolí zmizelých Svatojánských proudů moc nefouká vítr, což je výhoda pro přehradopádlení. Krásná bývají rána s tenkým příkrovem mlhy nad vodou...

Divokost přehrady má v důsledku jedno mínus – není tu moc míst na přistání a nějaký odpočinek. Celkem bych se přimlouval nerušit příliš místního genia loci Ztracenky, naštěstí tady v chatařské tvorbě nedošlo k takovým šílenostem jako z kopce v údolí Sázavy. Ideální přistávací místo je kousek pod Ztracenkou, kde je i turistický přístřešek s lavičkami, nebo kousek pod Třebenicemi vpravo v ústí potoka Třeblovka, kde je i připravené ohniště.

Pravidelně zde můžeme potkat výletní parník z Prahy. Letos na oslavu 150 let Pražské paroplavební společnosti jezdí historický kolesový parník, který byl uznán před dvěma lety jako technická památka. Ale jinak zde není skoro žádný lodní provoz.

Dále v údolí je na pravém břehu vysoko na skalách známá vyhlídka Máj a ještě dál Smetanova vyhlídka. Ta je v zatáčce, kde je nejvíc pamětihodností. Na pravém břehu Krňanský a Kletecký vodopád, spíše vodopádky, které vyniknou lépe po deštích, když mají více vody a Kletecký nejlépe v období, kdy stromy nemají listí (jinak je dost schovaný). Naproti je Ztracenka, legendární trampská osada. Jak jsem již psal, není to trampský skanzen, i když podoba osady je dodnes poměrně střízlivá.

Když se v dálce napravo ve svahu objeví válcovitá věžička, je to znamení, že přehrada se blíží. Ta věžička je vlastně zařízení na vyrovnávání tlakových rázů v potrubí, které vede od přečerpávací elektrárny do nádrže na kopci Homole.

No, a za poslední zatáčkou se už objeví hráz Štěchovické přehrady. Zde můžeme plavbu skončit, nebo se vrátit do Třebenic, případně přenést loď pod hráz a pokračovat dále po proudu třeba do Davle, nebo Měchenic. Akorát už to není tak osaměle romantické. Odtud už jde okolo řeky silnice, která je postupně dost rušná. Ale zase se dá využít pro návrat autobusem pro auto.

Na trase přímo u vody nejsou žádná stravovací zařízení, je potřeba vzít si veškerý proviant s sebou. V centru Třebenic a Štěchovic samozřejmě různé možnosti jsou a při pokračování po proudu se nabízí i několik tradičních plaveckých hospod.

V každém případě je to celoročně sjízdný romantický terén. Pokud nám zbude nějaký čas, můžeme se ještě třeba při návratu podívat na řeku z výšky z Vyhlídky Máj nebo Smetanovy. Ty jsou přístupné ze směru od silnice Štěchovice – Kamenný přívoz.

Chobotnice