Honza Pok.
3/23/2005 1:25 PM
Lidstvo se těžko posune někam jako celek. Posouvat se mohou pouze jednotlivci.
U mimořádných solových akcí je obvyklé, že při nich procentuelně zahyne méně lidí než při skupinových akcích. Příčina tohoto jevu je "vyšší dívčí", psychologicky nejbližší je mi vysvětlení, že solojedinec to má v palici srovnané jinak než člověk skupinový. Jeho vědomí v okamžicích solové akce je ve stavu podobnému meditaci, satori, je prostě posunuté a tento člověk funguje jinak. S tím souvisí i řada tzv. náhod, které jeho akci provázejí. Proto například autor neutonul pod mostem, jen si ho tak podplaval a v pohodě nám o tom napsal. Proto se pod Jardou M. při solu v Labáku neulomil žádný stup či chyt.
Co bylo dřív: vejce nebo slepice? Úspěchy podobných akcí jsou založeny na stavu mysli, na vidině cíle, na intuici - na věcech a pocitech nepřenositelných pro někoho, kdo je nezažil.
Kamarád má pro tyto stavy hezké přirovnání: každý máme v sobě svého démona. Dokud ho nepoznáme, neznáme se. Ale až ho jednou objevíme a dokážeme ho ovládnout a využít, tak se posunou i naše hranice prožitků a věcí, do kterých se pouštíme.
Ve chvíli, kdy se s démonem do něčeho pustíme, tak víme o riziku, ale zároveň máme na to se s ním poprat a neřešíme omáčky okolo. Sednem a jedem, lezem a soustředíme se pouze na Cestu.
Díky za trpělivost.