Já si každé jaro, Václav, 3/24/2005 12:54 PMdávám sólo Doubravu, když má dost vody a stihnu jí. Jen tak - v teplákách a svetru, na otevřence, v keckách jako za starejch časů, kdy mě ani nenapadlo, že existují nějaké vesty, neopreny a pravidla bezpečné jízdy. Něco jako takovej malej pohanskej rituál, oslava toho, že jsem zase přežil tu jednu pitomou zimu, malá meditace, co já vím. A přesně takhle jsem ji jel i těsně po těch velkejch povodních a poprvé si dal i peřeje u Martina, byl jsem tam jen já a ten šutr, co jsem měl v břiše a pak nějakej chlápek, co mě říkal:"Je dost vody, co." A ani ve snu by mě nenapadlo, že je kolem toho třeba dělat nějakej humbuk. Stejně jako to asi nenapadlo autora článku. Prostě vzal loď, dal si to docela v poklidu, užil trochu adrenalinu při cvaknutí, napsal o tom a vyvolal bouři. Přes všechny ty racio argumenty, co tu zazněly, vím, že si čas od času zase něco sólo sjedu,ač to asi nebude WW 4. Z důvodů výše popsaných.
P.s.: Z pohledu venkovské stařenky jsou úplně stejní nezodpovědní pitomci ti práskači v Norsku stejně jako na Svitavě.
P.p.s: Šakale, krásně jsi to napsal, moc.
P.p.p.s.: Přečtěte si závěr Šmídovy vodácké trilogie. O Křižákovi. A smrti.