Řeka Belá je vyhledávaným cílem mnohých vodáků, kteří chtějí na Slovenskou splouvat divoké řeky. Díky plavbě v rámci národního parku, kde je k vidění krásná příroda Tater a jejímu alpskému charakteru se štěrkovým dnem, se řeka stává velkým lákadlem. Stejně tak tomu bylo i v sobotu, kdy se na vodu vydala sama rodinka z Bratislavy s raftem Ontário – táta, máma a děti ve věku 3, 7 a 8 let. Vodní stav byl cca 83 cm v Podbanském, tedy okolo 12 m3/s. Nebyla to žádná povodeň, jen velmi dobrý stav na splouvání. Řeka Belá však není zcela přehledná, vytváří množství zatáček a ramen, kdy se jen těžko dopředu odhaduje, jestli bude průjezdná i na konci. Rodina ale byla sportovně založená a raftingu se často věnovala.

Na řece kromě jednoho místa, které bylo z dálky dobře vidět, nebyl v podstatě žádný padlý strom, který by se musel přenášet. Jenže, jak je na Belé obvyklé, je tam spousta stromů, které jen částečně zasahují do řečiště a musí se objíždět. Rodinka se vydala vstříc dobrodružství a začínali nad Pribylinou, možná i výše.

Poslední záběry rodiny natočili jiní vodáci, jak přenáší jediný padlý strom. Pod ním pak projíždí ostrou zatáčku asi 1 km nad Vavrišovom, do které částečně zasahují padlé stromy a vytváří se tam průjezd cca 5 m široký podél vnitřní strany zatáčky.

Proud je však pravděpodobně unášel vnější stranou a natlačil je do větví (viz. video jiných vodáků, kteří projíždí onou zatáčkou). Řídit raft jen ve dvou lidech jde velmi obtížně a v podstatě dochází k tomu, že je jen unášen řekou. Díky nárazu se raft namotal na strom a všichni z něho vypadli. Začali plavat v divoké vodě, ale jen děti měly plovací vesty. Jedno dítě se podařilo vytáhnout z vody až 1 km pod nehodou, druhé ještě dál až v Litovském Hrádku. Zbytek rodiny se nedařil hasičům nalézt. Až později objevili otce s 3letým dítětem, který doplaval ke břehu nedaleko od nehody. Jedno dítě pak lékaři museli transportoval letecky do nemocnice, ostatní pak odvezly sanitky.

Matku bohužel nemohli najít. Až po dlouhé době objevili hasiči strom, který byl jen těsně pod hladinou a přes který se dalo na lodi projet. Když ho odstranili, její tělo vyplavalo.

Asi každému vodákovi, který někdy seděl v raftu, musí být zřejmé, že na WW II+ se jen obtížně bude raft řídit ve 2 lidech. Navíc se dá předpokládat, že matka se spíše starala o děti, a tak řízení měl na starosti jen otec. To opravdu nebyl dobrý nápad, protože na divoké vodě musím včas reagovat, a pokud nemá raft odlišnou rychlost od rychlosti proudu, pak se nedá řídit. Musí jet buď pomaleji nebo rychleji a k tomu je nutné vynaložit určité úsilí celé posádky. I když rodina byla zvyklá splouvat divoké řeky, na manévrování s raftem v rychlém proudu řeky nestačila.

Také vzít na divokou vodu 3leté dítě je velmi diskutabilní, protože to neumí dobře plavat a když se dostane do vody, v proudu nemá šanci se samo dostat ke břehu. To se ukázalo i u větších dětí, že také nebyly schopny doplavat a proud je unášel dlouhé vzdálenosti. Jelikož jeli sami, neměl dětem ani rodičům kdo pomoci. To byla zásadní chyba. Každému, i sebe zdatnějšímu vodákovi, se může něco přihodit, ale ve skupině mám mnohem větší šanci, že následky nebudou fatální. Poslední velmi důležitou věcí bylo ochranné vybavení posádky. Na jarní divoké vodě už musí být adekvátní vybavení - vesty, vodácké helmy, neopreny a ideálně znalost aktivního i pasivního způsobu plavání a záchrany. Zde vesty měly jen děti, matka ani otec ji bohužel neměli. Oblečení měli jen šusťákové s kraťasy, což při plavbě ve vodě znamená rychlé podchlazení. Děti měly helmy, ale jen cyklistické. Dá se mluvit o zázraku, že s tímto vybavením přežily tak dlouhou plavbu. Pokud by měla matka vestu, dá se spekulovat, že mohla, stejně jako děti ve vestách, nad potopeným stromem proplavat. Navíc ve vestě, která má výrazné signální barvy, jste lépe pro ostatní viditelní a kromě dalších předností vesta tlumí i případné nárazy a chrání tak důležité části těla. Bohužel to nebyla ten den jediná nehoda vodáků na Belé, kteří namotali své lodě do větví. Naštěstí ale skončily bez zranění.

Mějte tuto tragédii na paměti, než se na vodu vydáte. Řeka je vždy silnější, a proto bych měl věnovat pozornost tomu, jak se vyvarovat případným rizikům. Měl bych umět pádlovat a ovládat svou loď, měl bych být řádně vybaven ochrannými pomůckami a postupně sbírat zkušenosti z lehčích řek. Teprve pak se mohu vydat na obtížnější úseky. A rozhodně bych neměl jezdit sám, ale vždy ve skupině několika lodí, kteří mi mohou v případě nehody pomoci. Sám na řece je velkým rizikem, což se potvrdilo i v tomto případě. Doporučuji i přečtení jiného článku (Jak jsme zničili raft na Belé), co mohou stromy na Belé způsobit.

Petr