Valbona je známá řeka v severovýchodní části Albánie. Pramení vysoko v horách Prokletije a teče východním, posléze jižním směrem ke Drinu, do kterého se vlévá. V horním toku nad Bajram Curri je obtížnou a nebezpečnou řekou vhodnou pro vyspělé jezdce. Sjízdná je zde však pouze v jarních měsících v době tání, kdy je dostatek vody.

Úkolem článku je přiblížit Valbonu vodákům, kteří směřují do Albánie v letních měsících, a sjezd řeky chtějí spojit i s návštěvou hor (nedaleké Thethi) a s poznáním země. Výchozím bodem pro cestu k Valboně bude zřejmě Skadar (Shköder). Doporučená cesta vede nádhernou horskou krajinou, ale po špatné silnici proti proudu Drinu do Komani k přehradní hrázi. Zde silnice končí a až do Fiërze k ústí Valbony je třeba pokračovat trajektem. Trajekt jezdí jednou denně, z Komani odjíždí v 10 hodin ráno (zpět z Fiërze do Komani v 7 hodin ráno). Čekat na trajekt ve Fiërze lze příjemně v hospůdce u mostu přes Drin, kde se dá na břehu volně spát (je zde ale i kemp). Doporučujeme vydat se k nástupišti trajektu včas, i když prý se všichni zájemci o jízdu zpravidla na trajekt dostanou.

Cestu trajektem označují cestovní kanceláře za nezapomenutelný zážitek, srovnatelný s plavbou norskými fjordy. Tříhodinová plavba je opravdu krásná, ale norské fjordy jsou – pro toho, kdo je zná – přece jen o třídu výš. Úsměv vyvolá vyloďování, kde lodníci krumpáčem srovnávají břeh, aby mohla auta vyjet – do chvíle, kdy při výjezdu z lodě urvete poznávací značku a načnete výfuk.

Dík načasování trajektu stihnete ve stejný den i sjezd letní Valbony. Doporučuje se začít plavbu u prvního mostu přes řeku pod Bajram Curri. Silnice z Fiërze nejprve stoupá strmým údolím, na jehož dně teče řeka. Lze ji z auta částečně prohlédnout a těšit se na peřeje, signalizované bílými korálky na modré šňůře vody. Po několika kilometrech proti proudu se údolí rozšiřuje a snižuje, řeka ubírá na peřejích a rychle teče přes štěrkové lavice. Připomíná polskou Bialku, ale vodnatější a méně obtížnou.

Na vodu jsme sedali za masového, až obtížného (ne však nepřátelského) zájmu místních výrostků. Připomínalo to návštěvy kapitána Cooka na tichomořských ostrovech a důsledkem bylo, že jsme uprchli na nedofouknutých pálavách. Vzdor hrozící bouřce (denní vývoj počasí v Prokletije odpovídá Vysokým Tatrám) bylo na řece místních koupálistů docela dost a proto se nám vyplutí protáhlo tak na dva kilometry. Když jsme však absolvovali úsek štěrkových proudů a vpluli do divokého údolí, byli jsme pouze my, vedro, zdivočelá řeka, a čekání, jaké budou tváří v tvář peřeje, viděné ze silnice.

Tok Valbony pod Bajram Curri je označován jako WW I. Upřímně řečeno, hodnocení je téměř pravdivé. Téměř – s výjimkou několika (dvou – tří) peřejnatých míst, která jsou obtížností srovnatelná s nejtěžšími místy na Salze (za normální vody, WW III). Dozvíte se o nich, až jste v nich. Nejsou nebezpečná, propluli jsme je bez ztráty kytičky na pálavách, ale úplně zatopených a dost na hraně. Plavba trvá asi 2 hodiny (cca 14 km, ale vody bylo = v červenci = i na vyšší místo startu), končit lze v místě, kde řeka přechází před ústím do Drinu opět ve štěrkové lavice, u lomu dobrý přístup autem.

Cestu zpět do Skadaru doporučujeme oklikou po dobré nové silnici horami, z Fiërze směr Tirana. Budete projíždět nádhernou krajinou s dalekými výhledy a nádhernými přírodními tábořišti. K místu, na kterém se napojíte na cestu, kterou jste jeli k Valboně, přijedete i s pohodlnou kempózou s lepším časem a s menšími náklady, než kdybyste se vraceli opět trajektem.

Závěrem doporučení: Navštivte Albánii s její nádhernou přírodou a přátelskými lidmi dřív, než se do ní prolomí turistický průmysl. Bohužel to již zřejmě nebude dlouho trvat.

Vladimír Hejtmánek