Jistě se nedočkavě těšíte na video, které z této akce pravidelně dělám (např. rok 2012). Dokazují to alespoň reakce na vodě od vodáků, kteří jsou filmováni. Hlášky typu „Háčku usmívej se, budeš hitem na internetu“ nebo „A jejda, budeme ve filmu Jak nejezdit Vavřinec“ slýchávám hodně často. Jenže letos tomu tak být nemuselo.

Po povodních zcela jiný Vavřinec

Již cestou ke startu dostávám zvěsti, že Vavřinec už není to, co bývalo. Koryto je hodně prohrábnuté a širší, Vlachovka v podstatě už neexistuje, respektive je posunuta o 200 m výše, lávka u Vlachovky vzala za své. Změna je vidět i na lávce u nástupu, která se dá bez obtíží podjet, což v minulých letech šlo velmi špatně. Nastupujeme okolo hodiny, ale lidí není nijak extrémně. Žádná tlačenice ani zablokované koryto měchuřinami. Hned po výjezdu je opravdu vidět, že zde musela být povodeň hodně velká. Na plotu jsou stopy povodně přes metr vysoko od současné hladiny. To musel být ale hukot.

Nový most dělal mnoha lidem značné problémy

Kromě rozšířeného koryta je hlavní změna v tom, že ubylo i problémových překážek, u kterých jsem v minulosti vždy načerpal hodnotné záběry. Pomalu se začínám bát, jestli vůbec budu mít dostatek „kvalitního“ materiálu. První příležitost se naskytla až u nově postaveného mostu u Budy. Tvoří ho několik pilířů navíc šikmo postavených na směr toku, takže průjezd byl od loňského roku značně komplikovanější. Posádky se často připlácly na jeden z pilířů a bez náklonu lodě došlo k nevyhnutelnému převržení. Bohužel až později jsem zjistil, že jsem neměl zaostřený foťák, takže mnoho kvalitních závěrů jsem musel vymazat. I ty, které jsem nakonec použil, jsou mírně máznuté.

Vlachovka byla o 100 m výše

Brankoviště za mostem bylo vždy značně vypečené a mnozí si oblíbili šťouchnutí do prsou připnutých na stromě, na která směřovala většina vody. Teď vše zmizelo a místo se stalo lehko průjezdné. Poslední velká změna byla na Vlachovce. Dva stupně a prudká zatáčka již nejsou na svých místech. První stupeň se posunul o 100 m výše, druhý i spolu se zatáčkou zmizel úplně a též lávka na konci se posunula až na břeh.

Míjíme též novou lávku, o které byla před akcí velká diskuse. V současné době byla rozebrána a nachází se na břehu. Jelikož můj synek neměl moc pochopení pro vyčkávání na jednom místě a čekání na hodnotný materiál pro video, projíždíme poslední úsek k Davídkovu mlýnu docela rychle. Nijak neprotestuji, protože se chystám na druhou jízdu již bez něho, a tak budu mít dost času si někde počkat.

Po 13 hodině jsem na vodě zcela sám

Rychlý převoz autem zpět nahoru ke startu a už dávám kajak na vodu. Je 13 hodin, jenže všude je pusto a prázdno, i když voda má téci až do 14 hodin. Materiálu na video mám žalostně málo a jízda absolutně prázdným potokem vůbec nesvědčí o tom, že zde proběhla nějaká vodácká akce. Kdo si chce užít prázdného potoka už v sobotu, stačí když pojede buď brzo ráno nebo pak po 13 hodině.

Vodáky potkávám až u první občerstvovačky, jenže u nich není jisté, jestli dnes vůbec pojedou dál. U nového mostu civím asi 10 minut, ale na vodě jsou už asi jen zkušení borci, takže jsem s kamerou ostrouhal. Až na Vlachovku potkávám jen pár lodí a ani zde kameru nepoužiju. Už se pomalu začínám smiřovat s tím, že video letos nebude, ale zbývá polední jez s brankovištěm. Zastavuji a po chvíli je mi jasné, že jsem zvolil správné místo.

Na jezu u Davídkova mlýna se cvaklo mnoho posádek

Během chvíle se střídají humorné vsuvky a až dech beroucí situace. Znovu se mi ale potvrdilo pravidlo, že když se nebude posádka nafukovaček plést do řízení lodě, tak si loď prostě poradí sama. Video je v HD, stačí si jen přepnout kvalitu přehrávání.

Na závěr patří obrovský dík organizátorům, kteří dokázali připravit po povodních trať pro splutí. Museli trávit 3 víkendy v hlubokých tůních, rozebírali náplavy a odstraňovali stromy. Víkendového splutí se zúčastnilo zhruba 400 závodníků (270 čísel) a okolo 3000 splouvačů. Na akci zasahovala 3x sanitka, ale kromě rozbité hlavy o lávku (asi chyběla helma) nejsou zatím známy žádné podrobnosti.

Petr