(jakákoliv podobnost se skutečností, která se někomu stala, je zavádějící)

"Brácho, Sázava má velkou vodu, nepojedem teď, než to zase na víkend klesne?" "Velká voda je teďka skoro všude. To se ti chce v takový zimě?"

"Dyť je přes den docela teplo, ale na čem pojedem? Na otevřenou kanoi to nebude, raft nemáme a půjčovny asi budou v zimě zavřený!"

"Tak vidíš, necháme vodu na jaro! I když opravdu je docela hezky. Zkusím něco obvolat. No vidíš, sehnal jsem dva kajaky na půjčení hned na zítřek. Jenže jsou něco jako na moře, má to kormidlo, ale jinak je to rychlý, stabilní."

Tak takhle to začalo v úterý, co jsme se s bráchou dohodli, že Sázavu za těch 250 cm v Poříčí sjedem. Když je velká voda, tak to i na tom dlouhým kajaku půjde. Není třeba se vyhýbat kamenům a loď pojede pěkně rychle. Na tý velký vodě ještě rychleji. A jezdit na kajaku přece umíme. Ve středu večer, kdy si jdeme vypůjčit kajaky (všechno ostatní máme), má Sázava 280, to už je dost. Ale prej je to za týhle velký vody lehčí. Jen místy velký vlny a válce se daj objet. Když pojedeme trochu u břehu a opatrně, tak musíme bejt v Pikovicích ani ne za hodinku. Máme si prej dát pozor u jezů, blbě se přistává a voda táhne. To abychom před Kaňovem přistávali už od Brejlova. Uvidíme, vždyť ten kajak je rychlej a i na velký vodě pojede i ke břehu dost rychle, aby nás voda nestáhla. Plovačky si vezmem, je v nich aspoň teplo, ale na co helmy ? Za týhle vody nikde žádnej kámen. Vezmem si radši čepici, abychom z toho průvanu v tom fofru nechytli nastuzení.

Ve čtvrtek ráno (spíš časné dopoledne) dojíždíme ke Zbořenému Kostelci. Odsud chceme vyjet. Za chvíli za téhle vody musíme být dole. Vody je opravdu hodně. Nevíme, zda to oproti středě opadlo, ale kalný hnědý proud se i tady, normálně na "voleji" docela valí. Je větrno, dáváme na vodu oba kajaky a zkoušíme odjet od břehu. Vody je tolik, že helmy opravdu asi nebudeme potřebovat. Necháváme je v autě. Je to přece jen jiné, než na kanoi nebo normálním kajaku. Loď se jen zvolna otáčí a proud si ji bere. Ani se nestačíme rozkoukat a už se blíží "brodecký jez". Přistáváme včas u pravého břehu a radši se na to půjdeme podívat. Voda jde přes betonové hráze šlajsny a pod ní tvoří obludný válec. Ale za propustí to vypadá, že voda odtéká, ne sice po celé šířce jezu, ale místo je dost široké.

Odrážím od břehu, přejíždím přes řeku, proud je velmi silný a než se stačím otočit špicí po proudu jsem téměř na koruně jezu. Ani se nedá korigovat směr nájezdu. Voda si prostě vzala kajak a vtáhla ho na hranu. Musím to trochu víc rozjet. Pokud jsem se nestrefil, snad tahle dlouhá a rychlá loď válec prorazí. Zas tak dlouhý není, raft by asi projel. Nestačím se ani zamyslet a mizím pod jezem. Nájezd se příliš nepovedl. Kajak mizí v hnědé pěně. Pádluji jako o život, přesto více jak čtyři metry dlouhý kajak nemá chuť válec opustit. Stačí malá chyba a válec si podal kajak zpět pod jez a už jsem hlavou pod vodou. A venku z lodi. Vůbec nic si neuvědomuji. Čas pod vodou je neuvěřitelně dlouhý. Jsem ve válci? Kde je kajak? Pádlo? Necítím nárazy, asi jsem se potkal pod vodou s kajakem, helma by se hodila. Nadechnout se už nedá, nevím kde je nahoře a kde dole.

Po neuvěřitelně dlouhé době se mi daří se vynořit. Jsem nějakých dvacet metrů pod jezem a pud sebezáchovy mne vede ke břehu. Kluci mi pomáhají ven z vody. Chodit, to nejde. Jsem rád, že jsem z vody venku. "Kde je kajak?", dostanu ze sebe. "Koukni se pod jez", slyším od kluků. Čtyři a půl metru dlouhý kajak se točí ve válci, chvíli bokem, chvíli jako nějaká zrůdná raketa přes špičky. Dobrou čtvrthodinu se koukáme jakou má řeka sílu. Tady žádná házečka nepomůže, naplavat se tam nedá - bylo by to šílenství, a je nás málo na cokoliv. Konečně po půlhodině voda pustila kajak a brácha na své lodi pádluje k němu, připoutává si jej a táhne ke břehu. Daří se mu to až za mostem. Kormidlo pryč, loď na několika místech proražená. Voda si i s takovýmhle plasťákem pohrála s neuvěřitelnou silou. Jsme však rádi, že jsme na břehu a mimo modřin a boulí na hlavě a zimy a holt těch děr v kajaku, jsme vlastně přežili ve zdraví. Díky Řeko!

Co všechno jsme udělali špatně? Bylo toho dost - velká vody, malá skupina, nevhodné lodě na daný typ vody a vybavení, o zkušenostech ani nemluvě.

Vojta Jančar