Stav na našich řekách je z pohledu vodáckého často velmi tristní. Nesjízdné jezy, zavřené vorové propustě a často i zavřené sportovní propustě určené přímo pro vodáky. Když k tomu přidáme komplikované přenášení jezů, neprostupné břehy, pak je obtížné vůbec pod některými jezy pokračovat dále. Přitom přijedete po veřejné vodní cestě a po vodní cestě chcete i dále pokračovat. Jenže to nejde. Ploty jsou až k vodě, všude cedule zákaz vstupu a ty vodáku běž jinam. Tady mi nechoď a přenášej si, kudy chceš. Pokud se podaří jez přenést, najednou zjistíte, že voda pod jezem není a je nutné táhnout loď prázdným korytem, než se milostivě vrátí zpět do koryta. Celá situace by se dala přirovnat k cyklostezce, která je na mnoha místech zahrazena a cyklisté jsou nuceni obnášet tato místa přes obtížně průchodný terén v řádech stovek metrů.

To všechno jsou nerovné podmínky, kdy obvykle jedna osoba zabrání většině v užívání vodní cesty. Nutno podotknout, že v souladu se zákonem, protože veškeré podmínky stavby schválil vodoprávní úřad. Každý asi chápe nutnost ekologické výroby elektrické energie, nelze ale pomíjet ani další zájmy spojené s vodní cestou a vodou v řekách a nadřazovat výrobu energie nad všechny ostatní zájmy. Voda v řekách je jen jedna a mělo by docházet ke spravedlivému rozdělení. V současné době jsou však zákony a následně vodoprávními úřady diskriminován vodácký soukromý i veřejný sektor.

5 svazů se obrátilo na ombudsmanku

Proto jsem se s jménem 5 svazů (Český svaz kanoistů, Klub českých turistů, Svaz vodáků ČR, Asociace turistických oddílů mládeže, Junák – český skaut), které zastupují přes 115 000 členů, obrátil na Veřejnou ochránkyni práv z důvodu diskriminace vodáků. Dle vyjádření ombudsmanky, které potvrdilo i Ministerstvo životního prostředí, je plavba obecným nakládáním s povrchovými vodami. To znamená, že by měl vodoprávní úřad přihlédnout při stanovení minimálního zůstatkového průtoku pod jezy (MZP) i k vodáckému sportu. Bohužel se tak neděje. Pro srovnání - v České republice je celkem 1406 MVE s celkovým instalovaným výkonem 2244000 kW (stav z roku 2016), přitom na turistických řekách je jich pouhých 154 s instalovaným výkonem 31 606 kW. Vodoprávní úřady by měly brát v potaz statisíce lidí, kteří řeku splouvají, a ne preferovat jednoho zájemce o odběr povrchové vody a jeho zisk. V globálním měřítku jsou tyto ztráty zcela zanedbatelné, pokud by se MZP zvýšil jen na pár hodin v průběhu dne a v době sezóny. Vodáci nepotřebují mít vodu brzo ráno, večer nebo na podzim či v zimě.

Ombudsmanka potvrdila, že vodáci mají na vodu nárok

Dle názoru úřadu mají vodáci na vodu právo, ale je nutné své požadavky uplatňovat v rámci individuálních vodoprávních řízení. To je velký předěl, protože vodoprávní úřady definici plavby, jakožto obecného nakládání s vodami, neuznávaly. Ombudsmanka neprošetřovala námi definované konkrétní případy, protože od vydání rozhodnutí úřadů uplynul více než rok a ona nemůže tato rozhodnutí zvrátit. Taktéž postup u nás musí být postupný, kdy se neustále odvoláváte na nadřízené orgány, a pokud se nedomůžete, až teprve pak se lze obrátit na ombudsmanku. Přesto rady, jak postupovat, jsou pro nás klíčové a lze s nimi argumentovat v rámci vodoprávních řízení, pokud by nás vodoprávní úřad vylučoval z jejich řízení, jak se v minulosti dělo. I y tohoto důvodu bylo nutné založit spolek, který by chránil zájmy vodáků, ale o tom až v dalším článku.

Vodáci na Slovensku také podali podnět

I na Slovensku se vodáci již téměř před rokem a půl obrátili na Úřad veřejného ochránce práv, který jejich podnět na neprostupnost MVE poměrně pečlivě zkoumá. Nezamítl ji, jako v našem případě, a nechal si zpracovat vyjádření od jednotlivých ministerstvech. Ta požádala o prodloužení 3 měsíční lhůty na odpověď, proto se výsledné stanovisko očekává později, reálně až v příštím roce. Celý text podnětem a odpovědí naleznete na podnět ombudsmance, odpověď ombudsmanky.

Petr