Pro loňskou hlavní týdenní vodáckou akci jsme si zvolili východní Slovensko. Poslední červencovou sobotu jsme kolem poledne přijeli vlakem v počtu 4 osob se 2 Pálavami do Humenného  a začali zvažovat, odkud jet první řeku, a to Laborec. Původně bylo v plánu jet z Medzilaborců, ale vzhledem k nízkému stavu vody jsme jeli nakonec jen do Radvaně nad Laborcom.

Až od přítoku Výravy byla řeka lépe splavná

Když jsme přišli k řece, zjistili jsme, že i to bude náročné. Vody bylo místy jen kousek nad kotníky, a tak jsme za odpoledne spíš ušli, než sjeli, jen asi 10km k obci Zbudské Dlhé. Při lepším stavu vody by se přitom člověk docela svezl, protože tu nejsou jezy a celkem by to teklo. Také okolní krajina je docela hezká, kopce kolem 400 m. n. m. porostlé listnatými lesy. V neděli chvíli po vyplutí přijal Laborec zleva říčku Výrava, a tak snad i proto se poměr chůze:plavba vylepšil ve prospěch plavby. U obce Koškovce jsou v řece velké kameny a za větší vody by zde byly peřeje. Za našeho stavu to znamenalo zase jen vystupování z lodí. Plavbu nám zpestřovaly skupiny koupajících se cikánských dětí, pro které jsme byli atrakcí. Bohužel pro některé asi vetřelci soudě podle jejich výkřiků: „Táhnite!“ Vrcholem pak bylo, když na nás pod Michalovcemi házeli kamení. Obvykle se v přítomnosti dospělých ale chovali lépe.

Táboříme u záhonků rajčat a cibule

Tento den bylo vedro (ostatně jako celý týden), a protože jsme neměli  už nic k pití, byli jsme rádi, že v obci  Veĺopolie byla asi 400 m vlevo od řeky hospoda. Do Humenného jsme dojeli skoro za tmy. Nad jezem jsme zastavili a do ještě otevřeného marketu na pravém břehu došel Láďa doplnit zásoby. Místo na táboření jsme našli již za tmy na levém břehu. Byl to posed rybářů se starým stolem proutěnými křesly, ohništěm a jak jsme ráno zjistili, i malým záhonkem rajčat a cibule a poličkou na stromě s kořenkami a hrnky. Protože u Humenného přijímá Laborec zleva Udavu a Cirochu, byla dál plavba už v pohodě. Kousek pod Humenným jsou poslední kopce s nejvyšším vrchem Krivoštianka (549 m.n.m.) na levé straně a zříceninou hradu Brekov na pravé. Dál už řeka vtéká do Východoslovenské nížiny.

Břehy začínají být vysoké a strmé

U Strážského je vysoký jez, který jsme přenesli vlevo, když jsme se před tím posilnili v hezké restauraci pár metrů od jezu. Dál pod jezem bylo asi na délce 1 km několik kamenných záhozů. Kameny byly pěkně kluzké, a tak měl člověk při přetahování lodi co dělat, aby si nenatloukl. Dopluli jsme k obci Zbudza. Všude byly vysoké břehy, takže bylo obtížné přistát. Nakonec jsme jen vytahali nahoru bagáž a lodě nechali dole přivázané u kořenů.

V úterý jsme chvíli po vyplutí přijeli k rozvodí, kde je část vody odváděna do Zemplínské Šíravy. Naštěstí bylo stavidlo zvednuté, a tak příliš vody neodtékalo. Vždy se dala najít cesta, kudy plout bez vysedání. Přetahování lodě přes vysokou hráz bylo ale docela namáhavé. Kolem poledne jsme dojeli k prvnímu mostu v Michalovcích, kde je na pravém břehu nákupní centrum. I dál řeka teče většinou mezi různě širokými pásy stromoví.

V dolní části přitéká do Laborce několik řek

Tábořili jsme u obce Stretavka u remízku asi 100 m od levého břehu. Ve středu jsme po chvíli dopluli k soutoku z řekou Uh. To je docela velká řeka a přitéká zleva. I díky tomuto přítoku je už Laborec velká řeka. Asi po 3 km jsme dopluli k poslednímu jezu na této řece poblíž elektrárny Vojany. Během odpoledne jsme dopluli k dalšímu soutoku a sice Laborce s Latoricou.

Ač je Latorica menší, vlévá se Laborec do ní a ne naopak, což jsme si potvrdili u místních rybářů. Na levém břehu Latorice jsme našli asi nejhezčí tábořiště na celé plavbě. Bylo na levém břehu. Prostorné, s lavicemi, stolem z terasa a i schůdky zpevněnými dlaždicemi, což bylo dobré, protože tady se kvůli obvykle hlinitým břehům  špatně vystupuje. Ve čtvrtek jsme pokračovali ještě několik km po Latorici k soutoku s Ondavou. Obě řeky pak tvoří řeku Bodrog, která asi po 10 km odtéká do Maďarska. My jsme ukončili plavbu u silničního mostu u Stredy nad Bodrogom.

Přejíždíme na další řeku - Toplou

Na nádraží nám pan výpravčí řekl, že jet vlakem přes Košice a Prešov je zajížďka a je lepší jet přes Michaĺany do Trebišova vlakem a pak do Vranova autobusem. Tady byli vůbec fajn lidi. Když jsme chtěli jít na nákup, dovolili nám si nechat bagáž v předsíni dopravní kanceláře a postavit vedle nádraží stany, protože nám to jelo až ráno a ještě nám vypsali spojení až do Vranova. V pátek jsme tedy byli již dopoledne ve Vranově a mohli vyplout na další řeku, a to Topĺou. Topĺa docela svižně tekla a občas se tvořili lehké peřejky. Břehy byly sice někdy vysoké, ale většinou by se dalo vystoupit. Kolem řeky jsou stromy a hned za nimi pole. Dopluli jsme k jedinému jezu na této trase u obce Božčice.

Kousek za jezem jsme na pravém břehu zatábořili. Je tu osamocený statek a byl tu kdysi autokemp. Ten ale už několik let nefunguje, jak nám řekli rybáři, kteří si přišli sednout s výbornou hroznovicí na chvíli k ohni. Na sobotu už nám zbývaly jen asi  3 km k soutoku s Ondavou a po ní dalších 5 km k mostu u vsi Horovce, kde naše týdenní výprava skončila.

Celkem jsme ujeli 96 km po Laborci, 9 km po Latorici, 10 km po Bodrogu, 19 km po Topĺe a 5 km po Ondavě. Počasí nám celý týden přálo, ale kdyby byl dostatek vody, mohlo to být mnohem lepší. Nejvíc se nám asi líbila Topĺa právě proto, že na námi sjížděném úseku bylo vody dost.

Franta