přímo hladící moji dušičku, surfující po vlně krásných vzpomínek do minulosti, kdy sice leccos nebylo, ale spousta věcí naopak byla - nejen ty dnes zatopené řeky, ale i bohatýrské přepravy lodí, pionýrské výpravy na prázdné přírodní řeky, vlastní výroba lodí a pádel a vlastně všeho, učení se prvním krokům (či záběrům) na vodě odkoukáním od našich vzorů, dnes legendárních vodáků...
Na Němce jsem jel taky, měli jsme ji ve slalomovém oddíle a byl to postrach, název tohoto typu lodě byl věru výstižný. Velká, skřínoidní a studená, člověk se do tohoto typu lodě nezamiloval...
A Želivka? Spávali jsme v hospodě Kocanda v Želivu (jezdili jsme sem ještě za sněhu, když byla voda) a dávali dnes Želivku, zítra Trnávku -
Těch vzpomínek, ze kterých Tvůj článek odfoukl prach a patinu času. Hrome, ten vodácký život je krásný a stál za to žít!
