Úsek: Regenhütte (620 m n. m.) - Theresienthal (žel. most) (580 m n. m.) 5km WW I (III-), spád 8‰ při LG Zwiesel 65cm (13m³/s)

Grosser Regen je hlavní zdrojnicí Schwarzer Regen. Teče od hraničního přechodu v Železné Rudě, odkud se údajně dá sjet. Je to tady velmi úzký tok, který ale velmi rychle sílí díky vějířovitému povodí a množství přítoků. Pro většinu vodáků začíná tok až v Regenhütte a nejčastěji se jezdí k parkovišti pod železničním mostem nad Theresienthalem. V tomto místě přímo pod mostem také nalezneme nejtěžší soutěsku na toku dosahující na WW III.

Tok je sjízdný pouze na jaře a neplatí na něm žádná omezení

Na rozdíl od Schwarzer Regen, na toku Grosser Regen zatím žádná omezení neplatí, asi proto, že tok není sjízdný často. Jindy, než při tání sněhu a deštích, to jest brzy na jaře, se tady voda moc nevyskytuje. Limit sjízdnosti jsem nikde nenašel, uvedený vodočet v Zwieselu je orientační, nicméně při stavu 65 byl Grosse Regen sjízdný. Žádná povodeň to rozhodně nebyla, ale říčka byla průjezdná i v místech rozlivů. Rozhodující je množství sněhu na svazích Javoru a ostatních kopců. V Regenhütte je řeka snadno dostupná z parkoviště u mostu. Vodní stav se tu dá perfektně odhadnout, protože je-li voda sjízdná tady, bude sjízdný celý popsaný úsek. Podél vody vede stále silnice od Železné Rudy, takže přerušit a vylézt na cestu se dá prakticky kdekoliv. Přestože řeka teče pár desítek metrů od silnice, je stále v lese a připadáte si jak v divočině.

Jako na slovenské Belé

Potok trochu připomíná slovenskou Belou, ale v mnohem užším vydání, točí se po lesních pasekách a mezi kameny. Vypadá velmi přirozeně, v odpoledním slunci se voda přívětivě zlatila v temných tůních a jiskřila v lehkých peřejích. Zkrátka, za tohoto stavu a počasí to byla velmi příjemná a vstřícně naladěná voda. Uvedených pět kilometrů jsme sjeli za necelou hodinu, přenášeli jsme dvě místa zablokovaná stromy.

Náročnější soutěska je na konci úseku

Každý přítok znatelně přidával vodu a tak v závěrečné soutěsce už jí burácelo optimální množství pro symfonii, které by ale neměla být pro pokročilejší hráče "Osudová". Začátek peřejnaté soutěsky na dohled od vysokého železničního mostu se dá poznat snadno - přes vodu tu vede soukromá a krytá lávka (rechle). Méně zdatní jezdci by si určitě měli peřej prohlédnout, nějaké vodácké znalosti a dovednosti přece jen vyžaduje, zvlášť za větší vody. Asi 200 metrů pod rechlí byly aktuálně dva padlé stromy, ale zastavit a přenést se daly bez obtíží.

Následuje těžší závěr peřeje coby skvostné finále a poslední kontrapunkt v tůni k případnému vyplavání a odlovení. Pod soutěskou se už řeka rozšiřuje a z wwalčíku přejde maximálně k (z)waltzu. Objeví se domy Zwieselu i jezy.

Šakal