Ha, Větrná Hůrka, že se nám to ale scvrklo ... leč v Praze žijí velkodušní lidé, tak jsem zase jednou myslel a takhle to zasejc jako vždycky dopadlo 😀
Inu, potom to místo k omrknutí leží úplně přesně na Tvé definiční hranici, protože k Vltavě je to podchodem a rovnou na molo. Klec je pevná, zámek neuřezaný, flotila pozoruhodná ... ale čí, fakt netuším. Takže ten převozník ... by to v pácu mít mohl, ba co víc, měl by mít. Spí naproti každý den (teda oni jsou dva, ale já furt potkávám toho jednoho).
Jo a to molo je samozřejmě "převozníkovo", takže slušně požádat, (vesla od něj ale neber!), aby nám to klapalo i nadále. Je to mnohem pohodlnější na výstup než městské schody kousek vejš, ale občas tam chtěj i lidi s bicyklem, tak se člověk musí vmezeřit mezi odjezd/příjezd.
Dan
P.S. A ty hodláš vlákat krásku do tramwaye?! Ó, přál bych si býti svědkem oné památné chvíle 😀