Ahoj Šárko,
před čtvtstoletím jsem spolupořádal letní vodácké tábory a ještě před deseti lety jsem s sebou na vodu brával, v rámci odborných exkursí, tlupu adeptů učitelství. Budu tedy mluvit, jak se mi věci jeví z mé zkušenosti. Pokud bude mít někdo pocit, že říkám blbosti, tak mne prosím opravte nebo doplňte.
Dvě plně učitelské lodě na třináct dětských mi přijde málo. Na jednu stranu je pochopitelně dobré mít rychlou a schopnou komplet dospělou loď, na druhou stranu ale zase tu skupinu nepokryjete. Pokud opravdu máte jen čtyři učitele, asi bych udělal jednu loď komplet učitelskou a další dvě s učitelem-kormidelníkem a žákem-háčkem. Jestli děti chtějí nebo nechtějí, bych s nimi vůbec nediskutoval. O fysikálních zákonech se nehlasuje a vodáctví je z velké části fysika.
Jedna zkušená učitelská loď jede první. Najíždí cestu a případně huláká na další lodi pokyny. Pod trestem smrti ji nikdo nepředjíždí, pokud k tomu nedostane výslovný rozkaz. Podobně jedna učitelská loď uzavírá skupinu a „kope do zadku“ loudaly. Nikdo nejede za ní. Třetí loď by se měla pohybovat zhruba uprostřed skupiny, udržovat v ní pořádek a řešit potenciální menší krisovky.
Osobně nejsem přítelem raftů. Ano, jsou „bezpečnější“, ale taky nudnější. Navíc vyžadují zkušeného kormidelníka, který to bez aspoň základní souhry posádky taky nemusí vždycky sám urvat, a jsou náročnější na vodní stav. Když se dostane do problémů raft, máš ve vodě čtyři, šest nebo třeba osm lidí naráz. Sedm jich horko těžko vylovíš, a osmý se Ti někde dole topí, aniž o tom víš. Zmiňované plastové Samby nejsou špatná volba, další vhodná loď je Agara/Turismo (vyráběla se pod oběma jmény). Vydry (respektive to, co se dnes v plastu pod tím jménem vyrábí) jsou fajn, ale hezky to tu někde někdo kdysi shrnul, že začátečník jejich výhod nevyužije, a s nevýhodami se pere. Přece jen to kdysi dávno v pravěku bývala slalomová loď. V úvahu připadají ještě nafukavací kanoe (typicky Pálava). Jsou stabilnější, ale zase hrozí, že by se mohly trhnout. Na letní česká šutroviště je nejlepší plast.
Což mě přivádí k vodnímu stavu. Vybraný úsek je hezký, jezy v zásadě nezáludné (k Mrskoši fakt nejezděte; skončit by se dalo i nad Rosenauerem, když si to tam domluvíte). Ale jako každá řeka, mění se s vodním stavem. Jednou to v některých úsecích připomíná pěší turistiku, podruhé to mezi lukami docela valí. Čili musíte bezpodmínečně vědět dopředu, do jaké řeky právě lezete, a tomu přizpůsobit pohyb a chování skupiny. Taky není ostuda vodu na poslední chvíli zrušit, když počasí nehraje do not. Mně jednou na Ohři pod Chebem napadaly do řeky po bouřce stromy. Sorry, studentíci, dneska jdeme na rozhlednu…
Vesty bez debaty všichni. U vícedenních vod – v parnu, v bezproblémových úsecích – jsem z toho postupně u vybraných jedinců slevoval. Na jednodenní vodě, když ty lidi na řece neznám, o vestách nediskutuji. Taky by bylo dobré dětem dát seznam doporučeného oblečení. Aby měly aspoň ty šusťáky bez podšívky nebo něco technického, co rychle schne. Zaplavat si v džínách znamená, že do konce školního výletu neuschnou. Na nohy aspoň staré tenisky. Kroksy, sandály apod. uplavou. Něco na hlavu proti úpalu, vodu s sebou na pití, opalovací krém s faktorem aspoň 30. Houby nejspíš dostanete, vylévátka vyrobíte rozříznutím PET-flašek. Na dorozumívání ve skupině se mohou hodit píšťalky a domluvené signály. Určitě si vezměte takových pět šest házeček, případně i víc. Všechny učitelské lodě po jedné, další dát vybraným žákům. A zkuste si je párkrát hodit aspoň na břehu nasucho; je to legrace a zjistíte, jak se chovají. Taky bych do skupiny vzal jedno dvě náhradní pádla.
K dokumentům Ti neřeknu nic. Děti jsem vozil koncem devadesátek a vysokoškoláci jsou dospělí.
To je tak vše, co mě na první dobrou napadá.