Tyhle lodě se dělaly někdy na přelomu 60. a 70.let (odhadem cca 1968-1975), materiál je nějaká forma přírodního kaučuku. Ten kamení časem, nebo na sluníčku, poločas rozpadu každopádně uběh před cca 20 lety nejpozději.
Popsaná vada se prakticky nedá opravit klasicky slepením. Pokud by se i podařilo slepit praskliny v kdysi gumovém, dnes už patrně kamenném bloku, pokus o zaražení špuntu je buď znovu roztrhne, nebo způsobí nové. Možná by to šlo celé vylejt lepidlem (dnes patrně PUR), ale pak by bylo nutné vyrobit nový špunt tak, aby těsnil, ale zároveň neroztahoval otvor (tedy o menším průměru).
Spolehlivější bude zalepit do otvoru natvrdo kus plastové trubky a na její přečnívající konec narazit gumovou hadičku, do které půjde špunt a spojka nafukovadla (redukce pumpy).

Lze předpokládat, že se po pár jízdách popsaná vykopávka začne trhat víceméně vlastní vahou, nebo ucházet skrz plochu materiálu. V půlce devadesátek jsem tenhle typ krátce měl, byl hrozně křehkej a šel rychle z baráku. Známej se ho pokusil zachránit pomocí přípravku proti propíchnutí pneumatik, ale po pár dalších letech se začal sypat takovým fofrem, že milej Tigerhai skončil pohřben žehem v kopřivách na okraji jakési obecní skládky.

Letos na něm sjížděl týpek Stvořidla za vyššího stavu, jednou dokonce ve dvou 😀. Viděno na vlastní oči.

Ona to není špatná loď, dokud drží pohromadě. Má mnohem vyšší boky než všechno, co z Barumu/Gumotexu vypadlo potom, takže se míň zalejvá, pro menší postavy je ale problém dosáhnout přes ně pádlem do vody. Dělalo se dokonce několik subvariant - lišily se provedením palub a opěrek (barevně šlo o kombinace tradiční modré a oranžové a pak žluté a modré). Tyhle věci ale nešly nafouknout na tvrdo, takže se přizpůsobovaly vlnám a tahle vlastnost jim jeden čas vynesla přezdívku "protoplazma". Při opravdu mizerném nafouknutí se tak v kritických podmínkách mohla cvaknout jen polovina lodě (a polovina posádky - loď se prostě překroutila za zády háčka) a pak se po odlehčení zase srovnala.