Řeka Czerna se nachází v jihozápadní Polsku a vlévá se do Bóbru těsně pod městem Żagań. My jsme začínali pod soutokem říček Czerna Mala a Czerna Wielka. Lodě jsme snesli k vodě po levé straně za mostem, na který se dostanete ze silnice 296 od města Żagań a za dálnicí odbočíte doleva (51.519425, 15.218499). Ovšem lepší nástup by byl o pár metrů výše proti proudu. Toho jsme si bohužel všimli pozdě. Po celou dobu řeka tekla velmi klidně. Má meandrovitý charakter a všude jsme potkávali popadané stromy, které jsme museli neustále podjíždět, objíždět, přejíždět, přetahovat... Řeku bych přirovnal české Ploučnici. Bohužel se o stromy také zasekávají odpadky, ale řeka sama o sobě není moc špinavá,i když má bahnité podloží. Voda je spíše čirá a rozhodně s ní nemůže konkurovat sousedce Kwise.

Asi po 40 minutách jsme podjeli dálnici. Zpětně mě udivuje, že nám to trvalo tak dlouho, ale dávám to za vinu právě popadaným stromům, které cestu velmi zpomalí. Prvních pár hodin vede řeka mezi stromy a loukami. Ještě dopoledne jsme potkali první větší překážku a to uskupení dřevěných kůlu, asi po bývalém mostu. Bohužel nevedla nikudy cesta, takže jsme je museli přetáhnout (nejlépe po pravé straně).

Ještě před vesnicí Czerna jsme na pravém břehu viděli místo, které jsme považovali za tábořiště. Nacházejí se zde lavičky a snad i ohniště. Vesnice Czerna byla posledním bodem, než jsme se ponořili do lesa. Nachází se zde kamenná hrázka a asi 100 metrů za ní silniční most. Hrázku jsme přetahovali opět na její pravé půlce.

Podplutím mostu se dostáváme do nekonečného lesa, kde neustále slyšíte po levé straně hučící silnici 296. Chvilku se zdá, že popadané stromy ustaly a plavba již bude klidná bez překážek, ale zdání klame a stromy se opět začnou objevovat. Cestou se nám dokonce podařilo spatřit orla.

Ještě než Czerna překříží silnici 296 potkáváme elektrárnu, která využívá každou kapku vody. Bez problémů jsme ji přenesli po pravém břehu.

Po podplutí silnice 296 u vesnice Żaganiec se po 150 metrech dostáváme k dřevěnému mostu pro pěší a za ním končíme na pravé straně. Nachází se zde velký panelový plácek v blízkosti silnice, na kterém jsme se zvládli otočit i s vozíkem (51.569494, 15.269125).

Jeli jsme v pěti lodích - dva plasťáky a tři laminátky (vše Vydry). Celkem časté přetahování a podlézání spadlých stromů by bylo s bagáží náročné, proto je výhodnější jet naprázdno. Jeli jsme jen jeden den, ale určitě by se dalo pokračovat dále až do Bóbru. Skončili jsme přibližně v polovině řeky asi po 15 kilometrech (6,5 km vzdušnou čarou).

Jakub Hájek