| Vodočet: Borovany, stav: 3.78 m3/s |
Popis: Vodní stav super, první polovina úseku pořád docela vrbičkovatá, postupně se to zlepšuje. Jezy jak píše Eki. Pozor na dvě betonové trubky v nepříjemné výšce nad hladinou - myslím, že to bylo u statku "Štrobl". Ahoj! |
| Vodočet: Borovany 2,72 m3/s a 81 cm, Pašínovice 5,12 m3/s a 60 cm |
Popis: Spravil jsem si mínění o téhle říčce. Nahoře sice poněkud vrbičkárna a meandry, ale směrem k ústí začínala připomínat malou Malši. Všechny jezy kromě Želízkova mlýna sjízdné, ten první Čutský splut zkratkou vpravo, ostatní po prohlédnutí přes korunu. Před ústím do Malše krásné peřeje v místech rozvaleného jezu. Od Veselky už vyloženě doporučuju, třeba jako netradiční součást splutí dolní Malše. 3x nablízko ledňáček, skorec, kachny a konipasové, stáda srnek, různé chaty. Lokálně překáží větve, ale jen 1x jsem musel z lodě. Uvažuju o napsání článku. Doprava vlakem. Nepotkal jsem žádnou loď. Spluto v singlu na pálavě.
Limit splutí pro debla odhaduju na 2 m3/s v Borovanech a 4 m3/s v Pašínovicích, kde už je říčka širší a místy se vyskytují štěrkovité rozlivy. Více na webu. |
| Vodočet: vodočet Borovany, stav: 116 cm, 5.1 m3/s, Pašínovice 67 cm, 5.6 m3/s |
Popis: V pondělí a úterý zaprší tak pěkně, že několik zajímavých toků včetně Dračice vystoupá na solidní vodu a já doufám, že něco vydrží do soboty, kdy budu mít volno. Ještě v pátek to s Dračicí vypadá nadějně, ale nakonec bychom jí v sobotu jeli za limitní vody, tak vymejšlíme alternativy. Nabízí se ještě Svratka pod Vírem, kterou jsem nejel, ale ostatní co chtějí se mnou v sobotu na vodu jí jeli nedávno, nebo Oslava z Náměště za malý vody, co jsem taky nejel, ale prý to za malý vody není ono. Nakonec vytahuju z rukávu, že Stropnice má vodu a i když k ní je jen málo informací, slovo dá slovo a je to. V sobotu ráno jedeme 2 auta 3 lodě na Stropnici s tím, že se k nám cestou ještě přidá jedna posádka. Původně jsem chtěl začít v Borovanech a končit někde pod ústím, ale 2/3 výpravy navrhují začít o kus výš u Brouskova Mlýnu. Jako minorita neprotestuju, ale očekávám, že budeme přenášet nějaký vrbičkový pekla a zelený tmy, taky očekávám, že nahodím neopren i když je venku vedro a slunce praží a že s touhle výbavou si užiju krásu větší části Národní přírodní rezervace Brouskův Mlýn, kterou Stropnice protéká. Opět zastávám pravidlo, že i když je vstup do přírodních a národních přírodních rezervací zakázán mimo značené cesty, tak vodní cesta je přece v mapě značená, zároveň tu nejsme ani první ani poslední vodáci, co tudy projedou a zároveň nemáme důvod chovat se k přírodě neohleduplně. Na startu u mostu nedaleko Brouskova Mlýnu foukáme lodě a vidíme, že hladina Stropnice je vylitá do okolních zaplavovaných luk, ale trasu hlavního koryta ohraničují vysoké trávy, takže se dokážeme držet hlavní cesty. Hned pod startem je Stropnice cca 4 metry široká a po asi 50ti metrech nás potkává první zelená tma z neprostupných drobných větviček křovinných vrb. Neprostupná tím myslím, že i kdybych se rozjel, tak špička lodě se nedostane dál, než na 2 metry skrz. Přenášíme po levém břehu 150 metrů, než najdeme opět koryto. Přenášíme tím myslím, že táhneme za sebou loď na koňadře zaplavovanou loukou, kde je po kotníky až po pás vody, ale přes rostoucí vysoké trávy (včetně kopřiv) se v tom plout většinou nedá. Následuje kilometr krásně čistých meandrů ve vysokých travách, kde to připomíná dráhu na motokáry, když máme rozestup lodí 50 metrů a každá jede jiným směrem i když jedeme za sebou. V meandrech narážíme na značku s kilometráží, takže víme, že nás čeká ještě 25km do Malše a cestou budeme potkávat další. Po celou dobu se chladíme koupáním, přičemž hloubka v korytě za našeho stavu má běžně kolem metru a půl, často i přes dva a pořád mírně proudí rychlostí okolo 3-4km/h. Po tomto kilometru se dostáváme do prvního fragmentu cca 2-3 metry vysokého rákosí, kde mám pocit, že jsem někde ve Vietnamu. Suchý rákosí přes vodu záhadně až moc dobře brzdí nafukovací loď při plavbě vpřed. Zajímavé. Po chvíli čisté plavby ve vysokých travách máme před sebou druhý takový rákosový fragment, ovšem v něm už je suché rákosí v jednom místě napadaný tak, že tvoří hráz a je umění se skrz to dostat, protože vpřed to nejde, do stran tě nepustí živý rákos a hloubka, že nestačíš. Následuje pasáž, že se střídá vyšší tráva, rákos a občas jak křovinné, tak stromové vrby. V jednomm místě proběhne krátký 30ti metrový přenášení. Komáři a hovada tu jsou, ale na ně jsem se vybavil aspoň tím neoprenem s tím, že ruce a hlavu si nějak ohlídám. Po zhruba dalším kilometru dojedeme k Peškovu Mlýnu a tady to teprv všechno pomalu začne... Následujících 100 metrů si každý klestíme svojí cestu, hledáme kudy teče Stropnice dál a po asi 10ti minutách to vzdáváme a přetahujeme 200 metrů po levym břehu. Odměnou je nález koryta a vykoupání se v něm. Kluci nakonec dotáhli o kus míň a vezou se po zaplavené louce, kde se dalo plout. Po 100 metrech mám koryto zase někde pod křovinnými vrbami, tak se připojuji ke klukům a jedu po podvodní louce, co se vrátí zpátky do koryta o kus níž, následuje 350 metrů plavby v meandrech, pak 100 metrů přetahování křoví, 200 metrů plavby, 30 metrů přetahování křoví, koupání, 300m plavby, 40m přetahování, 150m plavby a další zátaras. Koupání. Zastavuju na pravym břehu a začínám přetahovat. Po chvíli však zjišťuji, že přede mnou stojí hradba z třtiny a rákosu, vedle mě prokletý hvozd z křovinných vrb. No i když mám dobrej orientační smysl, tak to bylo poprvý, co jsem na řece ztratil řeku, tak děkuju moderním technologiím, otvírám si mapy v mobilu a dívám se kde jsem. Přede mnou houští, kde není vidět koryto a jediná záchrana je rybník Šejkovec na druhym břehu. Až doteď jsem očekával nějakou takovouhle plavbu skrz NPR, ale že nebudu vědět kudy dál jsem nečekal. Volíme zkratku a šidíme to po Šejkovci. Od konce rybníku Šejkovec až vzdušnou čarou 800 metrů směrem po proudu o kus dál, než je Borovnická střelnice je to skutečný peklo. VR6 dělá čest svýmu hodnocení. Když to zkrátím, tak na těchto 800 metrech vzdušnou čarou jsem strávil v původním korytě v lodi ani ne 100 metrů. Dalších tak 100 metrů jsem si krátil plavbou po slepých ramenech. Přetahováním a taháním lodi za sebou někdy i například kukuřičným polem jsem nachodil odhadem kilometr až kilometr a půl. Několikrát jsem nevěděl ani kam vůbec mám přetahovat, jestli to má smysl to tudy zkoušet a to i když už se meandry promění v narovnaný tok. Koupání v původním korytě bylo vysvobozující jak od stresu, tak od komárů. Chtěl jsem doplnit síly jídlem, ale to komáři nedovolovali... Takže zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně když je intenzivní. Skutečný vysvobození přišlo až jak jsme uviděli před sebou vodní cestu pozorovatelnou kam až oko dohlédlo. Zmocnil se mě opět pocit radosti, který od Šejkovce rozhodně přítomen v mém tělě nebyl. Po chvíli dojíždíme k Borovanskýmu mostu a já ani nemám sílu mít nějakou sarkastickou poznámku o tom, že tady jsem chtěl začít. Je 15:40, uběhly 4 hodiny a 7 kilometrů od startu a nás čeká ještě 20 kilometrů k autu neznámým terénem. Mezitím 4. loď co se k nám chtěla přidat od Borovanskýho mostu nevydržela čekat a vyrazila napřed, tak se je snažíme dojet. Příroda se změní, že už nejsou křovinný vrbičky, ale jenom větve do vody, občas padlý strom, teče to nepatrně rychlejc v širším korytě kolem 6-10ti metrů a okolní příroda nic moc. Hovada zmizely, ale komáři se nevzdávají. Pod Borovanským mlýnem dojíždíme poslední chybějící posádku a ta jen po pár splutých kilometrech vymýšlí, že ukončí plavbu dřív. Nebráním jim, ovšem za to co jsem si vytrpěl to chci dojet až k autům a tak kus plujeme spolu, ovšem snažím se je trochu popohnat. Po chvíli potkáváme první místo od Borovan, co se nám pohledově líbí. Je u něj první malá peřejka, lesní stráň nad vodou a dva stromy přes řeku. Neuděláš nic. U Šírků je první jez na trase a jedeme ho pravým korytem, ale dole zjišťujeme, že pravá část, kterou jsme neprohlíželi by byla lepší, nicméně chce to vidět, jsou tam nějaký traverzy. Následně jsou poslední meandry, řečiště se víc narovná a už jak na nějaký prázdinový turistický řece se vezeme kolem chat až do Veselky k mostu, kde přibraná loď končí a jde pěšky zpátky pro auto. Pod mostem je šikmý jez, co jde splout, ale chtěl by víc vody. Za jezem ve výběžku řeky potkáváme první peřejky, následuje jedno přetahování stromu a začínám mít zase pocit z trochu lepší plavby. Projíždíme takovou obyčejnou krajinou až do chatový oblasti u Želízků, kde projedeme několik příjemných stupínků a odkud se mi Stropnice protékající v údolí až do Komařic líbí nejvíc – potěší mě celkem tekoucí říčka s občasnými peřejkami, sem tam vracák a místy docela hezká příroda. Následuje volej zakončený jezem, který je před silničním mostem směrem na Sedlo. Jez přenášíme vpravo a za určitých okolností by se dal jet i když by to bylo vodácky na úrovni WW4 skoku, ale pod jezem byl hned padlý strom, co nám myšlenku na splutí jasně překazil. Pod jezem několik peřejek, další strom na přetažení, most a soutok se Svinenským potokem, co je zajímavý tím, že se vody pocitově stékají kolmo proti sobě a odtékají bokem. Podjedeme další most a vjíždíme do druhého údolí, kde je spousty chat a občas nějaká peřejka a jedna hezká peřej o který by se dalo říct poprvý na dnešní trase WW1. Už jen monotématicky pádlujeme vpřed a těšíme se k autu. Cestou nás ještě čeká poslední volej, kde na jeho konci je provalený jez, který v levé části má nejhezčí peřej a je odměnou za dnešní plavbu. Peřej by se dala ohodnotit vodácky jako pár vln WW2 s WW1 náslenou peřejí a celé to má asi 100 metrů. Posledních pár set metrů se už jen vezeme do Malše na který máme po půl kilometru u suchýho brodu auto. Je 20:00 a po víc jak 8mi hodinách pádlování jsme dole. Vodní stav bych hodnotil jako ideání jak pro meandry v NPR, tak úsek pod Veselkou. Stropnici dávám ještě nepatrný plus za to, že na 26ti kilometrech jsou jen 4 jezy. Kdybych to měl zhodnotit, tak úsek Brouskův Mlýn – Peškův Mlýn 3*, Peškův Mlýn – Šejkovec 2*, Šejkovec – Borovany 1*, Borovany – Veselka 2*, Veselka – ústí 3*. Nemám v plánu dát si repete a už vůbec ne v úseku Šejkovec – Borovany, ale možná mě časem pohltí masochistická myšlenka, že nad Brouskovým Mlýnem mám neobjevenou říčku a třeba si to někdy sjedu i nad tím. Třeba v jiném, než letním období, když nebude zeleň zelená a komáři nikde to může mít taky jinou atmosféru, kdo ví. Taky doufám, že se mi někdy v budoucnu podaří chytit krátký ale krásný a vzácný divoký úsek Stropnice skrz Terčino údolí. |
| Vodočet: 9m3 v Pašínovicích |
Popis: Z Veselky krásné splutí, pouze jeden padlý strom který se musel přetáhnout. Jinak je řeka krásně čistá a průjezdná (VR1). Stropnice sama o sobě neměla tolik vody, okolo 2m3 (v pohodě dostačujících), až pak Svinenský potok jí zvedl na těch 9m3, což byla paráda. Za této vody určitě WW1. Poslední provalený jez kousek před soutokem s Malší je parádní peřej za WW2. Stropnice jistě stojí za splutí. |
| Vodočet: 60 Borovany , 25 cm Pašínovice ,1,5 m3/s |
Popis: hezká přiroda po celou plavbu. Asi největší plus na této říčce. Střídali se kratší mírně peřejnaté useky se skoro stojící vodou . Je zajimavé ,že tato říčka nemá stav vody zde na raftu , když na netu je uváděn a přitom jsou navíc přímo u řeky značky /který kilometr/ v závěrečném useku ! Jinak 60 cm se na některých místech už rovná limitu sjízdnosti i když na většině trasy bylo vody dostatek.Žádné zátarasy až na drobné vyjimky nebyly . Průměr 5,1 km/h . |
| Vodočet: Vodočet: 60 Borovany , 25 cm Pašínovice ,1,5 m3/s |
Popis: S Ivisem na pálavě. Romantika v mírně zasněžené krajině. |
| Vodočet: |
Popis: 30.7.2017 úsek Borovany – Pašínovice, stav vody v Borovanech 65cm ( po deštích)
V úseku Borovany – Ostrolovský újezd bylo několik spadlých stromů a zaklíněných větví. Vzhledem k špinavosti vody se vodák musí při průjezdu větvemi stromů, které sahají až do vody, připravit, že bude nejen celý od hmyzu, ale také od bahna.
Dále za Ostrolovským újezdem se střídají úseky klidné vody s dostatkem vody (před jezy) a peřejkami, kde bylo nutné vystupovat a loď táhnout.
Úsek od Želízků do Pašínovic byl nejvíce „prostupný“, bez popadaných stromů a s dostatkem vody.
Před Komařickým mostem je vysoký nebezpečný jez, u kterého je nutné loď přenést po pravém břehu – sice pouhých cca 30 metrů, zato džunglí kopřiv výšky dospělého člověka…
Z důvodu náročnosti překonávání spadlých stromů jsme 14 říčních kilometrů jeli cca 7 hodin (bez větších přestávek), přičemž prvních 5 říčních kilometrů bylo nejnáročnějších (cca 2,5hodiny).
|