Už je tomu víc jak 10 let, co jsem přestal skákat do vody a tahat z ní vodáky na různých turistických akcích ale i na závodech. S trochou nostalgie si občas zavzpomínám na naražené zadky, pomlácené holeně a jiné radovánky, které k provozování VZS (Vodní Záchranné Služby) patří. Za těch 10 let se hodně změnilo, dcera vyrostla a já s ní začal zase jezdit na vodu. S ježděním na vodu ve mně pořád více rostla myšlenka dostat základy technik VZS mezi vodáky a nebo aspoň mezi ty, se kterými jezdím já.

Celé to vlastně začalo už minulý rok. Slovo dalo slovo a já vyrážím za Zajícem na letní tábor. Technice záchrany a pravidlům chování na vodě věnujeme celý den. Docela mě překvapilo, že pozornost dětí vydržela až do konce a většinu věcí vědí některé ještě dnes. Ale co dál? To jsou děti, tvárný materiál... S dospělými vodáky to bude horší.

Letos na jaře se ve mně myšlenka probouzí podruhé. V reálnosti uskutečnit nějakou zkrácenou formu kurzu VZS mě utvrzuje zájem o nácvik dětí na peřeji Paraplíčko a bohužel i letošní jarní počet utonutí. Kontaktuji proto Petra a ten mě odkazuje na Vaška s VZS. Několik mailů a asi po dvou měsících se rodí hrubá představa jak a hlavně kde kurz zrealizovat za rozumné peníze a za účasti co nejvíce zájemců. Vašek stejně moc nevěří, že na kurz někdo přijde a mé vlastní zkušenosti z dřívějšího působení ve VZS jeho názor jen potvrzují. Přesto sebevražedně slibuji účast zhruba 10 lidí, a pak už jenom čekám, co bude. Jestli Petr s Vaškem budou mít dost odvahy kurz zrealizovat.

Mezitím oťukávám lidi a získávám 14 předběžných zájemců. Ty se pak snažím dostat na kanál do Veltrus pod záminku, že si jdeme zajezdit. Půl hodiny před zavřením vody je nechápající honím na začátek kanálu bez lodí. Prý mám pro ně překvapení... Nejdříve se většina nestačí divit, ale nakonec tam skáčou naprosto dobrovolně a to dokonce i při dalších návštěvách kanálu. Už se nebojím o slíbených 10 účastníků kurzu, ale zase o to jestli kurz opravdu bude. Dvakrát týdně slyším otázky stylu: "Hele, kdy to bude?", "Co to bude stát?", "Co se tam bude učit?",...

Vysvobozením je mail od Petra, který upozorňuje na program WWP a v programu je i kurz VZS. Tak hurá do toho. Přihlašuje se 12 lidí (to je mimochodem minimum pro konání kurzu) a já jsem moc zvědav, jestli se přihlásí i další vodáci. Po příjezdu na kurz mě příjemně překvapí účast 20 lidí (více než původně ohlášené maximum). Zcela zaplněný kurz může začít?!?!

Trocha teorie, zdravověda, uzlování a hlavně hodně cachtání ve vodě. Příjemným zpestřením je kurz VZS. S nadšením se vrháme do vln a čekáme, co profíci na to. Docela jim to jde, a tak přitvrdíme. Na dva zachránce vysíláme 6 tonoucích. Naším postranním úmyslem je zvrhnou raft. Skoro se nám to daří, ale je vidět, že záchranáři to nedělají poprvé, a tak se obveselení obecenstva nekoná.

V neděli utahaní a trochu promrzlí hodnotíme tento pilotní kurz jako vydařený. Někteří účastníce se ptají na možnost zopakování někde jinde a tak to vypadá, že semínko bylo zaseto na úrodnou půdu. V tom mě utvrzuje i zájem náhodných příchozích. Někteří zůstali i hodinu a pozorně poslouchali. Jsem moc zvědav, jestli se kurz příští rok zopakuje za stejného zájmu účastníků. Doufám, že letošní kurz nebyl první a poslední a věřím, že jsme nebyli těmi bílými vranami, co se mezi vodáky vlastně vůbec nehodí.

Na závěr musím přiznat, že se mě a Zajícovi už honí hlavou myšlenky jak dál pokročit aspoň s naší partou. Jestli se to podaří zorganizovat, tak se máte na co těšit...

Jícha