15.5. Lengarices + Vjose 2: obloukový most – Permet

Voda je v řece Lengarice sice zvednutá, ale i přes to sem tam drhneme. Koryto řeky je plné větších kamenů, ale tento úsek není nijak obtížný a ani zajímavý. Zato Vjose vypadá líp než při minulé plavbě na horním úseku. Vody v řece dost přibylo, takže proud je hodně silný a jsou tu obrovské vlny. Voda je hodně kalná, ze břehu to vypadalo jako tekoucí bahno. Na řece je několik těžších peřejí do obtížnosti WW III. I příroda okolo stojí za to. Končíme v Permetu u silničního mostu, kde na nás čekají ostatní. Dnes jsme spluli 13 km.

16.5. Shkumbinit: horní úsek

Tábor zakládáme na palouku nedaleko soutoku Shkumbinitu s Lingjaces a vyrážíme proti proudu na startovní místo. Je to asi 16 km po velmi špatných, ale sjízdných cestách. Začínáme jako obvykle u silničního mostu přes řeku. Dnes je opět poměrně chladno, sem tam na chvíli vyleze sluníčko. Řeka teče zalesněným údolím, první polovina je trochu peřejnatější, maximálně WW III, ale nic záludného. Pak se to zklidní, sem tam peřejka, obtížnost WW I, ale i tak celkem pěkná plavba. Když jsme dorazili do tábora, začali jsme se shánět po nějakém dřevě. Nejprve jsme nařezali něco málo v okolí, ale omylem jsme pořezali nějakému pastevci volně položené sloupky. Večer jsme opekli koupené pstruhy a rozmýšleli se, co dál. Jelikož bylo poměrně chladno, zvítězil návrh jet se ohřát do makedonských lázní, a pak splout řeku Radiku.

17.5. Lázně

Ráno je zataženo a celkem chladno. Jelikož je sobota, byl nedaleko našeho tábora zelný trh. Nakoupili jsme tedy čerstvou zeleninu a nějaké místní sýry a vydali se směr lázně. Cesta byla 91 km dlouhá a silnice kvalitní. Před albánskými hranicemi jsme utratili poslední LEKy za dárky, jídlo, naftu a bez problému přejeli hranice do Makedonie. Do lázní poblíž městečka Debar jsme dorazili kolem 14. hodiny a hned jsme se v tom chladném počasí vrhli do lázní. Úroveň lázní sice byla velmi nízká, za to voda tak 40 °C teplá (velmi tmavě šedá a s vůní sirovodíku). Vstupné stálo 10 Euro / 11 lidí. Po těch promrzlých dnech vynikají. Idylku pak trochu kazilo to, že místní provádějí přímo v bazénu osobní hygienu. Naštěstí do bazénu neustále přitéká nová voda. K večeru jsme si našli poblíž řeky Radika hospůdku a nedaleko ní na palouku založili tábor. Zde je zima snad největší, proto děláme obrovský oheň, abychom se zahřáli.

18.5. Radika: střední a dolní úsek

Horní úsek s peřejemi WW IV jedou jen někteří z nás, ostatní čekají o 9 km níže, aby pokračovali s námi dál. Všichni jsme pak končili u silničního mostu těsně před přehradou nedaleko lázní. Střední úsek byl opravdu těžký, peřeje zde byly náročné. Jednu jsme přenášeli, protože už jsme neměli čas je dlouze procházet a prohlížet. Všechny se ale daly prohlédnout a popř. přenést. Jejich obtížnost dosahovala opravdu až WW IV. Ale jízda to byla nádherná. Celá řeka má kamenité koryto a teče zalesněným údolím. Dolní úsek je pak jednodušší, sem tam peřej s obtížností max. WW III, ale parádní jízda, velké vlny, přehledné peřeje. V jednom místě byl přes řeku padlý strom, ale ten byl vidět již z dálky a i ze silnice. Místo se dalo na nafukovačkách středem projet (museli jsme úplně zalehnout do lodi), nebo přenést po břehu. Jinak žádné záludnosti.

Závěr

Albánie je nádherná země, která se vyplatí navštívit. Najeli jsme 4200 km a spluli 175 km na 7 krásných řekách. Každého z nás (kromě dvou řidičů, kteří jeli zadarmo) stála tato akce 5500,- Kč + strava, která tam je o něco malinko levnější, než u nás. V době, kdy jsme tam byli my, stála nafta asi 35 Kč. Zejména sever Albánie má nádherné hory, kde řeky tečou ve skalnatých kaňonech, na jihu zase v lesnatých údolích. Nocovat se dá téměř všude a Albánci jsou velmi milí a ochotní. Ne jednou se nám stalo, že se na nás do tábora přišli podívat. V městech bez problémů najdete bankomat, ze kterého může člověk vybrat peníze, ve větších městech se dá platit platební kartou. Jen na benzinkách je to horší. Označené, že karty berou, jsou snad všechny, ale jen málokterá je opravdu bere. Více fotografií z naší výpravy najdete na webu, video pak zde.

Martin Tomaško