Dobrá práce, Petře!Knížka je moc dobře napsaná. Děj jednotlivých příběhů předává (silnou) zkušenost, ale zároveň je natolik strhující, že se od něj člověk těžko odtrhuje. Během čtení se ve mně mísily různé pocity - vzpomínal jsem, kolikrát nade mnou můj anděl strážný držel ochranou ruku (i nad lidmi, které jsem měl na vodě s sebou) a kolik těch průšvihů bylo podobných těm mým. Říkal jsem si:"Končím s vodou, na tohle už nemám" a nebo: "Tu kudlu na vestu si konečně musím koupit". A halekání mého dvouletého syna:"Budu jezdit na kajaku!" už jsem neposlouchal zdaleka s tak velkým otcovským nadšením, jako dřív. Možná by se ta knížka měla zakázat, protože ukazuje odvrácenou stranu našeho milovaného sportu (a často i životního stylu), kazí bez-starostnou radost, kterou z něj máme. Ale daleko lepší by bylo zavést ji jako povinnou četbu (minimálně) pro ty z nás, kteří se vydávájí na vodní poutě se svěřenými osobami. Aby ji mohli svým klientům předčítat večer u táboráků. Přesně na to se chystám.  |