Jak to všechno bylo
Tak mám za sebou svoji první divokou pětiletku, počítám-li za premiéru Salzu a Hamerák v roce 2006. První roky WajtWótru ale byly takové poklidné. Pěkně na gumáku, stále častěji v singlu, kromě své výšky nijak nevyčnívám z průměru. Toušickou poctivě přenáším, na čtyřce Hameráku semtam plavu. Do toho občas peřeje spodní Sázavy, nějaký lehčí Rakousko… Pak se to ale nějak zvrhlo. Marně přemýšlím, co bylo příčinou. Chlapská ješitnost? Nemyslím. Spíš okouzlení divokou vodou a zároveň ďábelské puzení očůrat i ty nejvzdálenější patníky a vymezit si tak hranice svého vodáckého teritoria. A aby to bylo trochu zajímavější, překleknul jsem v poločase ze vzducholodě do BlueMa.
Reklama
Čerťáky 2011 – Zvonec a konec
A takhle vybaven postupně značkuji kdeco – Čeňkárnu, Jizeru, Labe, Kamendu, ale i silně povodňovou dolní Sázavu a Stvořidla. A samozřejmě taky kanály včetně Trnávky. Co bych ještě mohl… Ha! Lipno!!! Vršek parádní svezení, Papírna nářez, ale pořád dobrý, startovací Rampa v Loučovicích taky zdolána.
Čerťáky 2011 – Zvonec a konec
Co Čerťáky? No, dneska by to šlo…
Čerťáky
Tak jsem vlítnul do Okna a nestačil se divit. Propálil to málem na břeh a pěkně pozádu vyrazil… i s trefným Žralokovým komentářem. Předloňská premiéra na Barace byla proti tomuhle zívačka.
Rozcvičený lesním joggingem zanedlouho opět zaklekl do kamarády odchycené lodě a neohroženě pokračoval dál. Ale s každým záběrem pádla si stále jasněji uvědomoval, že jsem KONEČNĚ! dospěl do cíle svého hledání. S těžkou, neohrabanou lodí se mi jen obtížně dařilo vyhýbat umně nastraženým balvanům.
Pozor! Rychle přejeď vlevo! Srovnej loď! Teď 2 silný záběry a hrábni za válec! Další kámen, to už nestíhám! Tak aspoň vylehni na pádlo ty trubko! Uff! Až jsem se opotil. A tak stá-le do-ko-la.
Končím!
No, bylo to veselé a silné. Škvíru i Schody jsem dal nebojácně po břehu a během dojezdu k myslivně nabyl pevného a nezvratného přesvědčení: s tímhle fakt definitivně končím.
Za těch pár let jsem sjel, ale i proplaval lecos. Přesto si nikdy nerozbil ciferník. I kyslíku bylo vždy větší než malé množství. Prostě v nejlepším přestat, dokud se mě ještě drží štěstí a morál.
Čerťáky 2011 – Zvonec a konec
Jak říká Žralok, radši se bezstarostně houpat na nějaké turistické dvojce, než si něco dokazovat a dostat na budku.
Že by?
V neděli ráno se probudím a slyším zvenku dva kajakáře básnit o včerejších Čerťácích. Jak si to parádně užili a dnes to votočí minimálně 2x. A teď mi to konečně došlo. Já to nechci ještě zabalit. Já si chci, na těch zatracených Čerťácích, taky luxusně pojezdit! A pak teprve (možná?) pápálálá.
Vždyť jsem vlastně pouze pokročilý turistický amatér, který vodu jezdí jen občas. Žije z podstaty, potrénovat na kanále nebyl minimálně rok a párkrát na bazéně zvednul BlueMa. To se pak nemůžu divit, že si mne Čerťáky s gustem vychutnaly, i když rozplaveb bylo minimum. Takže teď už trochu tuším, co s tím. A taky nějakou lehčí a obratnější loďku by to přece jen chtělo. Co takhle pravý americký OC-čko? Bingo! A pak s respektem, ale rád zas někdy zatahám Čerta za ocas.
Kanoe
S tím obměňováním plavidel jsem dost konzervativní. Zastávám názor, že když má člověk něco v hlavě a šikovný ruce, pak mu stačí jen pádlo a vrata od chlíva.
Čerťáky 2011 – Zvonec a konec
Nikdy jsem si nemyslel, že opustím řady vzduchoplavců a podlehnu Žralokovým svodům v podobě pevné otevřenky. Stalo se. Nikdy jsem si nemyslel, že opustím BlueMa. Stane se. Ale těší mne ta skutečnost, že jdu pořád od lehčího k těžšímu. Od stabilních kocábek k mrchám vratkým.
Přesedlání z gumáku do pevný lodě je opravdu jak znovu se učit na kole. Ale zvládnul jsem to a pevně věřím, že se zadaří i v budoucnu. Problém je jediný, teda spíš několik. Vlastně hodně. Divokovodní OC americkýho typu, tedy kolem 3,5 yardů délky a do 30“ šířky v této zemi není k vyzkoušení. Cenová relace 30 tisíc a víc bez vnitřní výbavy taky k zájmu nepřidá. A to nejlepší nakonec. Nikdo to sem oficiálně nedováží! Ale už se začíná blýskat na lepší časy. I zde platí: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A je to prostě náááádhera!
Jak dál?
To je vše, co mi přinesla slina na jazyk. Máte-li nějaké rady pro pána v přechodu, sem s nimi. Jsem sice momentálně na konci svý mokrý cesty, ale snad pořád ještě né na vrcholu. Ale prosím, hlavně mě necpěte do žádného kajaku!
Kmochacek