Želivka. Krásná, romantická, tajemná, zapovězená, navždy ztracená. Želivka. Řeka vonící vzpomínkami a trochou dobrodružství. Řeka, jejíž velká část skoro 40 km toku, zůstala navždy potopena pod hladinou přehradní nádrže Švihov. A s ní i několik vesnic a městeček.

Přesto zůstaly úseky vodácky zajímavé, které se jezdí. Výjimečně, po opravdu velkých deštích, se dá jet úsek od Sedlické přehrady. Kdo to zažil, pěje ódy na pěkné svezení a romantické okolí říčky. To je pravý šťastlivec! Běžněji se jezdí asi sedmikilometrový úsek ze Želiva, resp. od přehrady Vřesník k Tuklekům. Ani to není masová záležitost. Občas se sice vyskytne fáma o velmi silném proudu u Tuklek, který ojedinělé vodáky strhl na nedobrovolnou plavbu dále, ale předpokládám, že to jsou jen pomluvy.

Kilometráže Želivky se k řece stavějí různě. Zde na raft.cz donedávna končila kilometráž Bělským mlýnem na ř. km 43,3. Jiná sice uvádí i další úsek až k ústí do Sázavy, ale dočtete se, že pod hrází Švihov „bývá koryto suché“, popř. „dále většinou bez vody“. Informace o splutí úseku pod hrází prakticky nenajdete, až na ojedinělou zmínku o odbočce z dálnice kvůli krátkému protažení těla u Soutic. Zda a kdy je úsek sjízdný, se nikde neuvádí. Lze zjistit, že vodní stav pod přehradou kolísá, většinou je vyšší od cca 19 hodin večer do cca 7 hodin ráno.

Rozhodla jsem se získat odpověď, jak je to s dolním tokem Želivky, přímo v terénu. Při čekání na autobus ve Zruči jsem se od místního člověka, který jel také do Nesměřic, dověděla, že vodu z přehrady prakticky nepouští, možná projedu do Soutic k jezu, ale dále to nepůjde. Nicméně občas se zde prý nějací vodáci objeví.

Na vodu se dostávám až po 19. hodině, nastupuji na ř. km 3,7 u mostu v Nesměřicích. Na vodočtu je 22 cm. Voda je nádherně čistá a velmi studená a je jí celkem dost. Brzy mám za sebou vesnici a pluji krásnou přírodou. Na pravém břehu se objeví vysoké skály, pod nimi je prý dle místního občana hloubka až 7 metrů. Hladina je porostlá kvetoucím lakušníkem, který ale v plavbě nebrání. Řeka stále mírně teče. Několikrát vyplaším hejno kachen, občas se přede mnou zvedne volavka.

Po dvou kilometrech přenáším vpravo starý jez v Souticích – místní části Kopečky. Voda přes něj prakticky neteče. S napětím čekám, jak bude vypadat další úsek. Začíná se stmívat a spouští se ne déšť, ale „tropický liják“. Řeka má v tomto úseku opravdu méně vody, výjimečně musím na mělčině vystoupit a kousek jít pěšky, ale hezky teče. Okolí je stále velmi pěkné, přírodní. Za houstnoucího šera se utábořuji na pravém břehu zhruba na ř. km 1. Celou noc je zde trochu slyšet šum z blízké dálnice, ale vzhledem k hlasitému bušení dešťových kapek do plachty vlastně neruší.

Ráno zbývá asi kilometr plavby v dešti na soutok se Sázavou. Charakter řeky je stejný, pěkně teče, občas mělčina s nutností vystoupit z lodi. Těsně před soutokem poslední peřejka, vpravo romanticky vyhlížející skalka a už vplouvám do Sázavy. Zde je velmi zajímavé mísení vod různých barev – čistá voda Želivky, hnědá zkalená voda Sázavy.

Popsaný úsek Želivky měří necelé 4 km obtížnosti ZW. Krátký úsek, ale klidu, samoty a přírody si užijete měrou vrchovatou.

Windy