V časopise american whitewater mě velice oslovil článek Nicka Lipowskeho On Drowning & The Pefekct Storm, ve kterém popisoval své zážitky a pocity, když se téměř na vodě utopil. Zajímavý na tomto článku je úhel pohledu, který nebyl zaměřený na to: „Kde jsem udělal chybu? Ale co jsem při tom prožíval. Byl jsem velice překvapený tím, že většina mých pocitů byla při podobné situaci naprosto identická. Protože nejsem schopný zmíněný článek kvalitně přeložit a protože si myslím, že je tento úhel pohledu zajímavý a ve Svratce proteklo již mnoho vody, pokusím se popsat s nadhledem své vlastní zážitky.

Na počátku byla frajeřina podcenění situace, stavu vody a hrubá technická chyba. Tedy všechny klasické objektivní i subjektivní nebezpečí, na která upozorňují všechny příručky o divoké vodě. Výsledkem bylo, že jsem se zůstal motat pod komínským jezem jako splávek. Prvotní panika jenž mě zachvátila, když jsem nedopadl pod jezem jak jsem chtěl, ale ocitl jsem se dnem vzhůru, mi zabránila pokusit se o eskymáka (další chyba). Následoval zoufalý pohled ke břehu, kde bylo zajištění s házecím pytlíkem, ale skočil jsem (schválně) hodně ve středu jezu a tak házečka nemohla tak daleko doletět a dopadla asi 3m ode mne (zase chyba). V tomto okamžiku jsem náhle začal uvažovat střízlivě, bylo mi jasné, že jediná možnost záchrany je pomoci si sám nebo doufat v pomoc z lodě ze spodu, na to, ale musím vydržet dostatečně dlouho. Navíc jsem si uvědomoval, že pokus o mou záchranu z lodě bude velmi obtížný, protože vývar byl opravdu dost dlouhý.

Zatímco mi hlavou prolétly tyto myšlenky, provedl jsem pohyb splávku, jako když zabere velkej sumec. Byl jsem stržen pod vodu, nemělo cenu vzdorovat, dostal jsem se až na dno, odrazil jsem se od něj a současně silně zabral rukama. Vyjel jsem nad hladinu a snažil se co nejvíce nadechnout. Povedlo se, a následovalo další kolo…. Se zásobou kyslíku už uvažuji lépe a pokouším se udělat u dna několik temp a vyplavat spodním proudem, jak to popisují všechny příručky a jak jsem to zažil při hrátkách v menších válcích na šlajsnách. O sundání vesty se nepokouším. Mohutná síla rozvodněné řeky mě však zvedla jako třísku a vynořil jsem se opět ve vývaru. Stihl jsem jen poloviční nádech a pohled na řeku v naději, že je tam záchranná špice lodi, nebyla. Nedivil jsem se, než Allah zjistí co se dole stalo a přenese loď, potrvá jistě dlouho, pokud vůbec. Další odraz nádech a pokus o vyplavání spodem a stejně bezvýsledně, opakuje se to znovu a znovu, ztrácím přehled kolikáté kolo už vlastně točím. Docházejí síly. Vynořuji se dezorientovaně obličejem proti jezu a dělám několik kotrmelců. Uvědomuji si, že se asi utopím.Je zajímavé a v tom se shoduji s Nickem, že o tom přemýšlím celkem v klidu, dokonce si představuji hloupé novinové titulky o ještě hloupějším vodákovi a napadá mne, že takhle na jezu před loděnicí je to moc hloupé.Kdyby to byla aspoň nějaká WW V-VI. Už se mi nepovedlo ani nadechnout a vše kolem mne černá, jsem na pokraji ztráty vědomí a stejně jako Nick vím, že pak už bude následovat konec. Předposlední myšlenka patří ještě Bohu i když nejsem věřící a do kostela nechodím. Úplně poslední Ivošovi, který utonul v Norsku. Pak mne obstoupí tma a stejně jako Nick si více nepamatuji.

Najednou jsem se vynořil za vývarem a vedle sebe mám Alláhovu špičku lodi, chytám se a on mne táhne na mělčinu. Jsem totálně absolutně vyčerpaný, nemohu se postavit ani promluvit, chci být jen v klidu a dýchat. Následoval odvoz sanitkou a poté i hospitalizace na pozorování. Moji loď jez pustil na stejném místě jako mne, ale až po 45-ti minutách, kamarádi na ni čekali a vylovili ji. Z výše uvedeného je jisté, že já bych to tak dlouho nevydržel a po upadnutí do bezvědomí by následovalo vdechnutí vody a........ Nejsem si jistý, jestli mne tato příhoda psychicky nalomila, jezdím dál a snad i stále těžší věci. Dokonce i ten komínskej jez jsem si už dal znovu. Přesto vím, že to mám nějak pod kůží.

Několik poznatků:

• Ty kecy o objektivním a subjektivním nebezpečí a podcenění v příručkách jsou pravdivý, jen to včas poznat
• Smrt utonutím není asi tak strašná jak o ní mluví ti, co o ní nic neví, přesto nedoporučuji
• V otázce existence Boha nemám stále jasno, ale k životu jsem mnohem pokornější Kde jsem udělal chybu?
  • Téměř všude!
  • Podcenil jsem stav vody
  • Byla to frajeřina ,chtěl jsem se předvést, vždyť už jsem to jel tolikrát…..
  • Najel jsem tak daleko, že jsem si znemožnil pomoc ze břehu
  • Neskočil jsem na placato, ale ještě se předklonil
  • Zazmatkoval jsem a nepokusil se o eskymáka, možná bych vyjel, možná by mi chyběl kyslík na první kolo

  David Fojtík

  Pozn. redakce: Pokud se i Vám stala na vodě nějaká "nehoda", zkuste nám o ní napsat (Vaše prožitky, příčinu zavinění ..), abychom mohli Váš zážitek předat i ostatním a upozornit tak na nebezpečné situace číhající na vodáky. Pomozte neopakovat Vaši chybu.