Kdysi dávno jsme se s Eliškou a kamarády potloukali po jezerech a řekách východní Kanady a po večerech poslouchali volání potáplic a dupání losů. Mnohokrát jsme o tom později vyprávěli svým drahým potomkům: Terezce, Františkovi a Tondovi. Pan jsme najednou zjistili, že už všichni tři udrží pádlo pevně v rukou a tedy nastává čas na nějakou tu severskou romantiku. Romantiku je třeba dávkovat s mírou, divočina musí být dobře přístupná pro případ záchranné akce na pomoc nezkušeným potomkům, či vyčerpaným rodičům. Na druhou stranu musí být dostatečně divoká, aby to stálo za to. Takovou divočinu máme v podstatě za humny, na severozápadě Norského okresu Innlandet je na mapě takový podivný modrý flek - jezero Femunden. Kolem jsou i další modré fleky, mezi nimi se klikatí řeky a nad nimi se tyčí strmé kopce. Navíc docela malý kousíček od jezera proti proudu řeky Sorky je kemp se slibným názvem Femund Canoe Camp, kde půjčují kanoe. Někdy koncem dubna 2024 tedy začaly přípravy na expedici.

Veškerou pečlivě uchystanou výbavu jsme zdárně nacpali do auta a mohli tak pod rouškou tmy posledního čtvrtečního červencového rána vyrazit směrem přístav v Gdyni. Odpolední prohlídka Gdyně spolu s koupáním Baltu pěkně osvěžila účastníky expedice, zapiekanky ze stánku byly též výtečné a večerní západ slunce z paluby trajektu famózní. Po brzké snídani jsme se vylodili v Karlskroně a s jedinou zastávkou ve Flygvapenmuseum Linköping dorazili ke kamarádovi Maťovi na chatu poblíž města do Hofors. Ne náhodou je to tentýž Maťo, se kterým jsme něco napádlovali po jezerech a řekách Kanady. I zavzpomínali jsme vesele na staré časy! Žena a děti mi pak vyprávěli, že Gävle je vcelku pěkné město a dokonce tam mají muzeum železnice, Järnvägsmuseet. Moje absence na výletě však nebyla důsledkem konzumace s kamarádem, jak by se čtenář mohl chybně domnívat. Naopak, po ránu jsem vystřízlivěl poměrně záhy po tom, kdy se na palubní desce Modré Běsky (tak říkáme našemu věrnému Subaru) zjevil symbol baterie a palubní napětí pokračovalo v poklesu pod hranici 12V, čímž se aktivoval i symbol výstrahy a opečeného kuřete. Perný den studia funkce alternátoru Hitachi vyústil v konstrukční úpravu: kontinuální buzení řízené žárovkou. Eliška se ujala funkce palubního inženýra a periodicky kontrolovala napětí při další cestě na sever. Společným úsilím se nám tak podařilo v neděli večer dosáhnout parku Femundsmarka nasjonalpark, kde nás hned přivítala trojice sobů!

Další sobi nás pak vzbudili brzo ránu ve vodáckém kempu, očividně jsme postavili stan na správném místě. Následovalo plánování expedice s Rickem, až v Oslu školeným profesionálním průvodcem po horách, kopcích, tundře, jezerech a řekách. Když jsem mu nastínil plán expedice, vyjádřil pochybnosti o plánované portáži z jezera Femunden do jezera Isteren. Připustil, že před lety navštívil kemp nějaký Kanaďan, který předvedl exhibici, při níž si opakovaně nakládal loď na hrb a zas ji skládal na zem. Prý to dokázal 10x po sobě. Ten tam prý jakousi cestu nakonec se značným úsilím našel. Když to dokázal bájný Kanaďan, dokážem to také!

Eliška: On nám toho Rick pověděl mnohem více. Hlavně nás varoval, že jezero má cca 8 ^oC, neboť led odešel někdy koncem května a také, že na jezerech často a vydatně fouká. Takový vítr se na úzkém a dlouhém jezeře rozeběhne tak pěkně, že je problém jet proti němu i na motorovém člunu. Tak ať nás prý ani nenapadne na první pohled úzké jezero traverzovat. Šířka sice není závratná, do 2 km, pokud bychom se ve větru převrátili, tak ke břehu bez neoprénu nedoplaveme. A žádné pádlování v plavkách, na jezeře se vůbec nedoporučuje vestu sundat. No, koho by to tom počasí napadlo!

Po Rickových instrukcích Eliška vyjádřila jisté pochyby, které zesílily po prohlídce „těch lehčích“ lodí vyrobených z hliníkového plechu tl. 1.25 mm o hmotnosti 38 kg. Mazaně mi doporučila alespoň částečně zopakovat Kanaďanovu exhibici. Zchromnutí v kempu je totiž logisticky mnohem méně náročné než v divočině. Naložit ta loďka šla dobře, střední šprajc byl přesně tam, kde měl být, při skládání na zem jsem si namohl záda jen maličko. Naštěstí nejstarší synek Tonda již má dostatečnou sílu a v dalším průběhu expedice svému nachromlému otci zastával funkci nakladače a vykladače kanoí. Zbývalo objednat nový alternátor s doručením do kempu, v norštině. Ricku díky za pomoc! No, a samozřejmě zabalit tak abychom se do dvou lodí vešli a dalšího rána mohli vyrazit.

Eliška: kromě stanů a spacáků bylo třeba zabalit i jídlo pro 5 lidí, což na 6 dní není úplně elementární úkol. Zapomeňte s dětmi na speciální, lyofilizovaná nebo jinak sofistikovaná jídla s komplikovanou přípravou. Potřebujete něco, čeho se dá jednou denně ohřát plný hrnec a zbytek se dá konzumovat jen tak „z ruky“. Instatntní polévka je fajn do chvíle, kdy nemáte jak rozdělat oheň (protože leje a fouká), nebo se porouchá vařič. A slibované ryby? Ty dva citrony na ně jsem dovezla zpátky až domů.

Vlastní rozmístění nákladu do lodí bylo vzhledem k jejich délce 525 cm vcelku snadné. Zbytek dne byl ve znamení borůvek, hub a norské speciality, dvoulitrového balení výtečné zmrzliny s karamelem zvané "Krokant" zakoupené při doplňování zásob v nedalekém Drevsjø.

Přes noc se změnilo počasí, v úterý ráno foukal slušný jižní vítr. To jsme pocítili hned po vyplutí z ústí říčky Sorky. Přeplout rozvlněné 2 km široké jezero jsme si netroufli a s vidinou klidnější hladiny na jeho jižním konci vyrazili proti větru. Po strastiplné plavbě se nám jezero podařilo překonat a za povzbudivých zvuků písně “Černý muž pod bičem otrokáře žil” jsme přepluli k západnímu břehu. Vítr nás pak unášel pekelnou rychlostí na sever a za chvilinku jsme již tábořili u krásné před větrem chráněné písčité pláže. Celkem jsme upluli pouze 9 km, zbylo tedy spousta času na koupání, hru v šachy a opékání hub. Při večerním lodním safari jsme míjeli široké a divoké průplavy mezi jezerem Femunden a jezerem Gløten ležícím o pár desítek centimetrů níže. Kromě několika tábořících kanoistů jsme však žádná zvířata neviděli.

Eliška a Hroch