Čtvrtek.

Prší. Hurá. Škoda, že jsem v práci.

Pátek.

Prší. Hurá. Škoda, že jsem v práci. Tak aspoň rozesílám SMS a organizuji akci na sobotu.

Sobota.

Horní Blanice zase kulminovala ve 23 hod. Je nějaká zakletá. Vyrážíme tedy do oblasti Doubravy. Vody je tam dost. Zálusk máme na Zlatý potok, Žejbro, Krounu,... Uvidíme, co poteče. Kupodivu teče. Zůstáváme na Zlatém potoce. Vyjížděli jsme dost pozdě a tak se nám nechce okukovat další potoky. Vody je sice jen tak tak, ale super. Peřejky WWII, hromada skoků, prostě paráda. Jenom kdyby nebyl tak špinavý. Asi už tam víckrát nepojedu. Dojíždíme po Doubravě na peřeji Martin a vychutnáváme si hlavně to, že jsme tu sami. Vody je hromada a tak docela hučí. Někdo kouká, někdo dovádí a někdo se zakusuje do kamenů. Každý dle libosti. Spokojeni a unaveni vyrážíme domů. Jirka si ještě nezapomněl pochválit novou loďku. Středeční Sázava ho donutila k rychlém nákupu. Je spokojený a tak ten starý kyblík snad oželí.

Neděle.

Odpočívám. Cyril mě sice láká na horní Doubravu, ale musím být taky někdy doma. Ale ne zas tak moc. Beru Denisu na kanál do Veltrus. Musí se rozjezdit před letním Rakouskem a Slovinskem. Přijíždí ještě Nikita, Mao a Jáchym. Vody je hodně a teče přes klapku. Spodní vlna je fuč. I tak si docela pojezdíme a kolem jedné jedeme domů. Večer SMS od Cyrila. Doubrava byla super. Koukám na stavy a vidím, že zase stoupá horní Blanice a v závěsu je Černá. Nesměle nadhazuji pondělní akci a už jsem ve víru dění. Během 30minut je pohromadě pět nadšenců a tak je o pondělní program postaráno.

Pondělí.

Ráno koukám a Blanice zase kulminovala ve 23 hodin. Není zakletá, je naprogramovaná!! Černá ale stoupá a tak se jede. Prší. Uvidíme na místě. Na Černou dorážíme chvíli před polednem. Prší. V Ličově na vodočtu 155 cm, to znamená druhý stupeň povodňové aktivity. Hlodá v nás nejistota, jestli vody není moc, a tak vyrážíme na prohlídku spodního úseku. Prší a hodně. Přejedeme všechny mosty a závěr je jasný. Je to dopravní pás bez vracáků a potěchy z jízdy. Jenom koledování si o prů... Prší. Vracíme se do Ličova. Na vodočtu se již voda pohybuje kousek pod 165 cm a to je 5 cm od třetího stupně povodňové aktivity. Prší. Vyrážíme tedy omrknout Pohořský potok a horní Černou. Prší. Vytypujeme Černou z Černého údolí a Pohořský potok asi 2 km nad Pohorskou vsí. Přestává pršet. Převlékáme se a vyrážíme převážet auta. Pohořský potok chceme končit až v Černé, jeden most před Ličovem. Most je 20 cm nad vodou a silnice pod vodou. Tady asi nebude ideální místo pro zanechání auta. Ustupujeme po potoce výš do Meziříčí. Vodu omrkneme tak, že k potoku jdeme po cestě, která je pod vodou. Je mě tam po kolena. Hurá, svítí sluníčko!! Potok valí mezi větvemi.

Ustupujeme ještě výš na nový most se zeleným zábradlím. Je nad ním pěkná peřej a tak to vypadá na příjemný závěr. Máme před sebou zhruba 10 km neznámého potoka. Jsou tři hodiny odpoledne a vyrážíme s vědomím, že světlo je do devíti. Času je tedy dost.

Cyril je jmenován pokusným chroustem a svoji funkci plní dobře. Oči má dvě zatáčky před námi a neustále mává rukama. Zastavit, přenášet, doprava, doleva,... až se divím, že neodlétne. Voda se zdá poměrně lehkou. Jenže je jí hodně a valí. Každý padlý strom se nám postará o zábavu. V proudu se bohužel špatně podlejzá a tak máme za 30 minut přenášení plné zuby. Naštěstí se začíná měnit charakter potoka. Ubývá olší a přibývá peřejí. Nakonec jedeme terénem WWII-III, což v kombinaci s velkou vodou, padlými stromy za každou druhou zatáčkou je docela akční. Určitě nic pro začátečníky. Nezastavit nepřichází v úvahu. K autům dojíždíme v šest večer a jsme spokojeni.

Rychle se rozhodujeme pro krátký úsek Černé z Černého údolí k mostu kus před Benešovem nad. Č. Před mostem je pěkná peřej. Za tohoto stavu WWIII-IV. Prostě důstojný závěr. Ještě chvíli studujeme ústupové cesty. Večer je na krku a neradi bychom dojížděli po tmě. Převážíme auta a hurá do toho. Hned na začátku dáváme řeč s domorodkyní. Dozvídáme se, že je to plné kamenů a lávky žádné. Omyl!! Kameny jsou pod vodou. Hned za zatáčkou je most jako blázen a lávek potkáváme na horní části asi pět. Začátek je opět ve znamení neustálého přenášení. Naštěstí se rychle dostáváme do lesa a koryto je čistší.

I když je vidět, že voda opadla asi o 20cm, začíná se rozlévat mimo koryto. Takovou vodu nemám rád, ale nakonec se ukazuje jako výborná pomůcka pro překonávání padlých stromů. Když to nejde spodem ani vrchem, jde to objížďkou přes les. Zhruba v polovině sjížděného úseku vidím ústupovou cestu, která nás provází až do cíle. Potkáváme spoustu vyplavených a někdy ještě zaplavených táborů. Z těch nezaplavených na nás mávají a vybíhají pokecat. Je to příjemné zjistit, že i tady jsou vodáci.

Není ale čas, jedeme dál. Řeka se zařízla do koryta, stromů v řečišti výrazně ubylo. Obtížnost se zvyšuje a tak jedeme jako blesk. Za chvíli bude konec. Na závěr ještě jedno přenášení, pár zatáček a závěrečná peřej je tady. Máme ji s Martinem dobře prohlédnutou a tak pokusný chroust Cyril zastavuje ve vracáku nad peřejí a Martin jede jako první. Pohoda, paráda. Cyril si průjezd zpestří skokem přes kámen velikosti dvoukoláku a už jsme u mostu pod peřejí. Končíme, vylézáme nakládáme a jedeme do hospody pro pěší část výpravy.

Cesta domů jde pomalu. Únava je znát a tak nepospícháme. U pumpy dáme kafíčko. Cestou vyměníme řidiče. V Praze jsme po půlnoci. Rozvážím lidi a do postele se dostávám ve 2:10. Super, to byl den.

Jícha