Ahoj,

taky už jsem byl na vodě, dokonce jsem to stihl o pár dní dřív než Petr. Dlaně mne svrběly už v půlce února, kdy se velmi oteplilo a v okolí Brna to vypadalo jako na jaře (zato teď, když píši tento dopis je 22. března a všude leží sníh). Ale to jsme se šli podívat k řece jenom pěšky. Na naši letošní premiéru jsme si vybrali (jsme rodinná posádka amatérských raftařů) říčku Loučku, která od nás teče nedaleko. Pro toto období Loučku nabízí i Max, tak jsme to zkusili.

V pátek 9. března jsem mailem na brněnské pobočce ČHMÚ zkusil zjistit stav vody na Loučce, protože její stavy nejsou nikde veřejně dostupné. Obratem jsem dostal od mě neznámé paní Ing. Dydowiczové odpověď (za kterou jí tímto děkuji), že v Dolních Loučkách byl ráno stav 132 cm, průtok 3,75 m3/s a předpokládá setrvalý stav. Nevím, jestli měrné místo hydrometeorologického ústavu odpovídá v kilometráži uvedenému vodočtu.

V sobotu 10.3. jsme tedy vyrazili. Pouze ve třech – švagrovou skolila nemoc a náhradníka jsme nesehnali (přece jen pro někoho není obvyklé jezdit v březnu na vodu). Předpokládaným místem startu měl být Strážek. Tady se rozhodně neptejte na Loučku, přestože teče uprostřed vesnice (já jsem to zkusil telefonicky na obecním úřadě), pro místní se jmenuje Bobrůvka. U silničního mostu, kde je obvyklý start se nám zdálo vody málo, tak jsme přejeli do Habří. Ta podle kilometráže má být blízko řeky. Na vzdušnou vzdálenost je. V místě, kam jsme se dostali autem, to bylo vzdušnou čarou vodorovně asi 50 m, ale minimálně to samé svisle. V těchto místech se Loučka vine krásně zařezaným, hlubokým, lesnatým údolím. Než jsme všechno od auta nanosili k vodě, už jsme ani nepotřebovali rozcvičku.

Už je to tady. Voda nás unáší a život je fajn. Ale řeka nám moc času na opětovné sehrání nedává, velmi rychle si musíme vzpomenout, co se s tím bidlem má dělat, a že to chce nějakou kondici. Slušně tekoucí voda je proložena kameny, o peřejky není nouze a celé je to zpestřené sem tam spadlým stromem nebo nízkou lávkou. Všechny stromy i lávky ale byly včas vidět, tak se člověk mohl rozhodnout co s tím. Samozřejmě pár příhod, kdy, kde se vzal, tu se vzal pod raftem šutr a posádka málem vystoupila do chladivých vod březnové říčky, se událo, ale v podstatě kvůli tomu to děláme nebo snad ne? Vždyť jinak by to byla nuda. Při balení ve Skryjích se u nás zastavili tři kajakáři, kterým se to také líbilo.

Jeli jsme to z Habří (24 ř.k.) do Skryjí (12 ř.k.) – výškový rozdíl asi 100 m, podle kilometráže WW II – asi dvě a půl hodiny. Řeka není extrémní, ale po celou dobu nemá hluché místo. Při stavu kolem 130 cm v Dolních Loučkách (viz výše) je pro raft bez problémů sjízdná, přenášeli jsme jeden jez (nedostatek vody), bez válců. Víc vody by určitě snesla, pro slušné svezení však není podmínkou. Při menším stavu by asi některé úseky byly nevhodné. Po celou dobu řeka teče v údolí v lesích a není k ní přístup. Až do Dolních Louček by měla být zajímavá, ale už přece jenom zvolňuje, zde je taky první hospoda. Tady se obvykle končívá, ale do Tišnova – Předklášteří už je to jen skok a tam se končí u cukrárny, která je přímo na břehu vedle silničního mostu, hospoda je asi 100 m. Mimochodem, mobil má v údolí signál až těsně před Skryjema.

Bohužel Loučka je v létě vhodná jen pro vodácké masochisty, kteří se rádi projdou 12 km korytem (v tomto případě potoka) v lepším případě táhnouce loď za sebou, v horším nesouce na zádech. Příroda je tady nádherná.

Franta Vrbacký