„No, fuj! Ale když už jsem to těm liščatům slíbil…,“ končí jeden oplzlý vtip, který patří ke kačeřímu rodinnýmu stříbru. Takže když už jsem vám tu Luhu slíbil a na pár dní zase měla vodu, mají se sliby plnit.

Fronta, která vypláchla značnou část Čech, se po 4 dnech přesunula na severovýchod a zvedla krátce hladinu tamních řek, i když zdaleka ne tak dramaticky. Měl jsem čas až v pátek odpoledne, kdy už stavy opět rychle klesaly. Na Luhu jsem si odhadl limit 2 m3/s. Než se vydám na cestu, kontroluju na webu stav, mám ještě 3/4 kubíku k dobru.

Luha pramení nad Jindřichovem ve východní části Oderských vrchů v 570 m.n.m. Teče zprvu k jihu, ale postupně svůj směr mění k východu a zpět k severu a u Jeseníku nad Odrou ústí zprava do Odry v 256 m. n.m. Podle mapy volím začátek v Polomi.

Výš říčka meandruje a myslím, že necelých 13 km k ústí mi bude stačit. Nasedám tedy u horního mostu. Luha zde mírným proudem protéká bez překážek upraveným a napřímeným 3 – 4 m širokým korytem, jehož šikmé břehy jsou nedávno pokoseny. Plavba je díky tomu přehledná.

Voda je zakalená, Luha protéká zemědělskou krajinou Moravské brány. Její spád je minimální, odsud až k ústí se pohybuje okolo 1,3 promile a vody je dost. Asi po půl kilometru podjíždím zvednuté stavidlo jezu.

Každou chvíli zleva či zprava přitéká z trubky trocha kupodivu čisté vody. Za třetím mostem opouštím vesnici,ocitám se pod vysokými stromy a Luha získává přírodní charakter. Břehy jsou zarostlé, dokonce i kratičká peřej ale s ostrými balvany se tu najde.

Kousek za ní podplouvám prefabrikovaný mostek, na jehož konci je lehce sjízdný stupeň.

Asi po 400 m se nade mnou tyčí viadukt silnice č. 48. Plavba trochu překvapivě ubíhá docela rychle. Je pravda, že se neflákám a mimo kratičkých přestávek pořád pádluju. Říčka místy meandruje a několikrát překonávám zátaras z naplavených větví a odpadků.

Vždy se mi to ale nějak podaří přestrkat bez přenášení. Po asi půlkilometrovém voleji zastavuju těsně nad vysokým nesjízdným stupněm.

Přenáším ho vpravo, ale je to asi jedno, vzrostlé kopřivy jsou na obou březích. Napravo je jeden z rybníků, které Luha napájí. Pod rybníky podjíždím další most a míjím vesnici Polouvsí. Silnice odsud sleduje tok po levém břehu, z řeky ale není téměř postřehnutelná. Dál Luha opět meandruje, zprava přibírá potok Rybník a po chvíli jsem u dalšího jezu, který přenáším vpravo.

Kousek za ním překonávám mělčinu z nasypaného lomového kamene. Po necelém kilometru se řečiště napřimuje a rozšiřuje mezi šikmými břehy. Objevují se střechy domů a věž kostela. Jsem v Jeseníku. Pluju středem, po stranách jsou mělčiny a rákosí.

Podplouvám několik mostů, za posledním jsou domy už jen vpravo. Mám před sebou poslední kilometr. Po pár minutách jsem na soutoku. Odsud se nechá vrátit asi 500 m k ČOVce na pravém břehu, kde končí silnice a nebo pokračovat po Odře necelé 3 km do Bernartic. Volím druhou možnost. V Odře teče okolo 25 m3/s docela studené vody, a tak i přesto, že stále svítí slunce, se najednou ochladilo. Překonávám poslední zátaras, obeplouvám velký poloostrov s fotbalovým hřištěm a hned za ním končím vpravo před mostem u hospůdky „U Hřiště“, na okraji Bernartic, kam se nechá zajet autem. Mám za sebou asi 16 km a asi 3 a 1/4 hodiny plavby. No, nebyl to žádnej zázrak, jednou to stačilo, ale někdo vám to musel říct, že to nemá cenu…

Ne, vážně, kdo máte potoky rád, Luhu zkuste, mívá vodu obvykle déle než říčky v okolí.

Jirka Hodic – Kačeři Chrudim