Zdravím,
pohled ze břehu nevypadal pěkně. Mám to celé v živé paměti, jak jste se otočili, jak plaveš proti válci, jak tě to stahuje, poprvé, podruhé, potřetí... a pak, když už jsme byli délku paží....
Než jsem šel, koukal jsem kolem sebe, co by se dalo použít. Házečka tam prý "někde" byla, říkali mi to, ale neviděl jsem ji a neměl čas ji hledat. Naštěstí na břehu za mnou byl položený plasťák s lanem v přenášecím oku. Lano bylo na délku tak akorát a mělo háček s pojistkou. Vyndal jsem ho a někdo mi ho bral a chtěl ho hodit tobě. To jsem zarazil, omotal si lano okolo břicha za háček a šel pro tebe. No a zbytek už si pamatuješ. Jak jsem tě čapnul, kluci na břehu zatáhli a byli jsme z toho venku.... a mě to lano pěkně zmáčklo pupek 😀. Pro mě to celé nebylo delší než 15 vteřin - ale to je odhad člověka ve stresu.
Bylo štěstí, že tam byla ta lod s lanem a že to ten háček vydržel 😀.
Souhlasím, nikdy neztrácet hlavu.
Martin
P.S.: Jo a házečku si koupím.