Tak sedím doma u internetu a přemýšlím, jakou masku si letos vyrobím. Rok co rok je to těžší, protože je stále více nápadů, které byly již realizované a opakovat se, nebo napodobovat někoho jiného, nechci. Nakonec mne uchvátí webové stránky výrobce brnění z kartonu. Už rok mi totiž na palandě leží krabice od lednice, kterou mi bylo líto vyhodit. A tak podle hesla „každá věc dostane svůj prostor“ se vrhám po kartonu a nůžkami se jí snažím vetknout novou podobu. Po dvou dnech práce je hotovo a já můžu v klidu spát, protože masku na letošní Maškarní splutí Vltavy mám hotovou.

V pátek nakládám lodě na střechu, nabírám lodníky a vyrážím směr Český Krumlov. Naším cílem je kemp v Novém Spolí, kde obvykle začínáme. Dojíždíme velmi pozdě, tak jdeme rovnou spát bez noční procházky ztichlým Krumlovem. Ještě než se mi podaří usnout, zastavuje u nás auto. Vrozená zvědavost mi nedá a vylézám ven, abych zjistil, kdo nás to ve dvě ráno navštívil. Bdělá hlídka městské policie zpočátku nemůže pochopit, že by mohl někdo chtít spát v listopadu v kempu, a nedej bože jet na vodu (pravda, letošní ročník byl velmi chladný). Nakonec rozhovor končí smírem a strážci pořádku nás s přáním dobré noci opouští. Docela jsem si v tu chvíli oddechl, protože jsem si představoval, jak noc trávím v lepším případě v teplé služebně, v horším cestováním do dalšího kempu.

V sobotu přijíždí druhá část výpravy, takže svážíme auto do Zlaté Koruny a druhým se vracíme zpět. Po zamaskování už jen kolekce skupinových fotografií a živých obrazů a vydáváme se na každoroční pouť přes Krumlov. Vody je více, než je touto dobou obvyklé, takže až na jednu loď všichni jez pod lávkou přenášíme. Přece jen je trochu zima a my začínáme mít k chladné vodě trochu odpor. Po pár záběrech se objevuje most a s ním další jez. Krásný jazyk se vytváří těsně vedle kozy šlajsny. Nic nebrání hladkému sjezdu tzv. nasucho. Jen Karkulka je trochu unešen(a) proudem a zvedá nám všem tepovku, neboť není do poslední chvíle jasné, zda pojede popředu jazykem, nebo nacouvá do šlajsny.

Cestou přes město poutáme pozornost hlavně dětí, které nám z mostů mávají a zdraví. Největší obecenstvo však máme samozřejmě na Jelení lávce, přestože se nikdo z nás nepouští do sjezdu. Přece jenom je dost vody a nikdo se nechce namáčet před cestou do restaurace. Ano, restaurace je důležitým bodem naší plavby, protože v ní dochází k hlasování o nejlepší masku. Ale také zde většinou dojde k jakémusi zapouštění kořenů, tím hlubších, čím je rozdíl teplot HOSPODA - EXTERIÉR větší. Letos se nám je podařilo přetrhat až za soumraku, proto je cesta do Zlaté Koruny už jen na uši. Bez úhony zvládnout poslední jez, výstup po kluzkých kládách v kempu a je to za námi. Naložit lodě a zpátky domů. Cestou už ale zase přemýšlím: „A za co za rok?“ Tuto otázku si však kladu rád a doufám, že i ti, kteří tuto pouť podstupují již sedmým rokem, se mnou.

Protože maškarní je spíše o koukání než o povídání, nabízím vám několik fotek z předchozích ročníků.

Vodníci na prvním ročníku brali svou roli velmi poctivě.

Není to ten Zachař z Pašiněvsi?

Meloun