Tak se opět rok s rokem sešel a máme tu zase období vánoc. O tom, že pojedeme již tradičně, jako každý rok, vánoční jízdu, nebylo sebemenších pochyb. Přemýšleli jsme, kam by to bylo nejlepší, ale po loňském zážitku a zkušenostech z Mlýnské stoky jsme se rozhodli pro tuto variantu i letos.

Letos bylo o 10 cm méně vody

Sešli jsme se 24. prosince v konečném počtu čtyř lidí a vyrazili směrem k Velkému jezu na Malši, odkud Mlýnská stoka začíná. Oproti loňskému roku byla změna v tom, že na březích nebyl žádný sníh a nemrzlo. Naopak bylo 7 stupňů nad nulou, deštivo a bláto. Další zásadní rozdíl byl v množství vody, které vpouštěli do koryta. Bylo jí o 10 cm méně, ale bohužel těch zásadních, což se později projevilo na každém typu plavidla jinak.

Já a Milan jsme zvolili plastové kajaky a Olda s Vladem na 4 metrových singrovkách, bývalých závodních lodí na slalom. My na plasťákách jsme měli tu výhodu, že jsme nemuseli vysedat a i dost vysoký stupeň, pod kterým nebylo moc vody, jsme mohli mírně šikmo skočit. Dopad do mělké vody plastu oproti laminátu sice moc nevadí, ale co se týče lidského faktoru, tak dopad na zadek dost bolel. Slalomové lodě měly zase výhodu, že vzhledem ke své délce měly větší nosnost a tudíž o pár centimetrů menší ponor. A kde naše plasty šoupaly nebo škrtaly o dno, slalomky na tom byly o poznání lépe. Jinak plavba utíkala hezky plynule do prvního stupně, který kluci na slalomkách přenesli, a my na plastech docela bez problémů sjeli. Bohužel již pod ním bylo znát, že vody v korytě je opravdu málo. Ještě před tunelem, kterým se podjíždí Senovážné náměstí, jsme uvízli a to několikrát.

Vánoce slaví i bezdomovci, ale pod mostem

Vánoční atmosféra na nás dýchla u DK Metropol, kde pod jedním z mostů si naši spoluobčané bez domova ozdobili stromeček, pod kterým měli krabice krabicového vína jako dárky. Z průjezdnosti tunelu jsme měli opravdu strach, a tudíž jsme měli upřímnou radost, že jsme nemuseli vystupovat v totální tmě do neznáma.

Zbytek trasy jsme museli dojít

Po výjezdu z tunelu již byl stav vody kritický. Bylo jí tak do půlky listu a to jen místy, a tak se jízda změnila v šoupání dnem o dno. Hlavně tedy na plasťákách. V místě, kde se Mlýnská stoka rozděluje na dvě ramena s krátkým tunelem pod silnicí, jsme jak v levém tak v pravém otvoru uvízli všichni. Bohužel tímto naše plavba skončila a na poslední stupeň už jsme šli pěšky po cyklostezce, protože vody nebylo ani po kotníky.

Letošní vánoční jízda nebyla taková jako v loni, ale i tak jsme si ji max. užili. Nenašli jsme sice žádné mobilní telefony, jako vloni, ale to nevadilo. Tak zase za rok na 24. prosince ahoj.

Viktor