Re: jiná kategórie, Dan, 7/28/2022 8:10 PMto je ale, Vladimíre, docela úplně jiná kategorie. Jednak těch bytostí o jejichž bytnosti nebo jsoucnosti se vedou spory dlouhá staletí, ale taky je to zcela jiná kategorie řeky.
Zatímco kartáčovna krumlovská, mezi svislejma zdma sklíčená se nejvíce podobá KANÁLu (jó sice z hezkýho kamene, fortelně obrobenýho, s kumštem sesazenýho, to jó, ale pořád k řece nepatřičného), tak ŘEKA ať je to Ohře mezi Hubertusem a Perštejnem nebo Vltava mezi vyšebrodským klášterem a rožmberským hradem nebo pod keltským oppidem nebo jiné jinde, jsou prostě ŘEKA.
Životem kypící mladice běžící dlouhým údolím, která Ti v jarním šedivci z rána stříkne živou vodu rovnou za vejstřih, či vážná dáma, která Tě beze slova provede dlouhou podzimní jinovatkou a aniž by slovo marnila ukáže Ti všechny barvy světa v jednom dni. A když se setmí (pořád mi nejde na rozum, proč u toho musíš mít ten úplněk? :-) ... no to se opravdu dějou věci z jiný kategorie. O těch se ale vypráví nanejvýš v noci a hlavně zřídka. A upřímně řečeno, kvůli těm prvním kategoriím můžu bejt sice chvilku za frajera, ale kvůlivá těm druhej, mnohem podstatnějším, ne-li výhradně podstatným, a sám to víš nejlíp, kvůli těm se na vodu vracíš, co Ti síly stačí a okolnosti dovolí.
Ale jak píšu o kanále, tak mi zase naskakuje ta Dyje, pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Jak to lidem vysvětlit, že si nemaj v Břeclavi co ztěžovat na smrad z kanálu, když tu řeku na ten kanál s takovou důsledností znetvořili. Ono to chce opravdu dobrý těsnění v oknech nebo silnej žaludek se tam teďkonc navečeřet, ale chtít od kanálu aby nesmrděl mi přijde ... já ani vlastně nevím jakou kategorií to označit ... rozhodně to není mladická nerozvážnost, asi ani frackovitá cochcárna, asi nejspíš ta starověká hybris. Hřích proti Stvoření, zločin proti řádu světa.
Stejně tak rybáři. Den co den jim není hanba naházet kila brajglu do řeky. A protože to činí celosezónně (co maj dovoleno chytat) a jsou jich desetitisíce, tak to jsou tisíce tun. Nase...ou to všechno bez okolků do řeky. Ba co víc! Spousta z nich chce, aby tam byly mraky a mraky ryb a samý kapitální kusy, včetně těch druhů, co tam nemaj co dělat. A tak je tam podle jejich, samozřejmě spravedlivýho (vůle lidu), přání hospodáři valej rok za rokem fůry a tuny a pelmel.
A najednou blik, masakr v kanále, nadto tuplovanej elektrárnama jezovejma a voni chudáčci pláčou 'podívejte na ty ubohý ryby' a taky se divěj 'podívejte jaký spousty', čímž přiznávaj, že sami ani netušili, kolik ryb tam je ... teda bylo.
Chovali se k řece jako k popelnici, co nemusej vyvážet a ještě z ní maj potěšení a těď natahujou ruce po erárních penězích (JM Hejtman už honem přislíbil fond 10 mega!!!).
Co je to s tím světem, Vladimíre? Co je to s námi lidmi? Jsme ještě vůbec lidé? Tvorové hodni toho jména? Jakou tvář vlastně chceme zahlédnout? To je otázka vážně teologická a odpověď znáš. Já taky, a tak pláču a oči mám v dlaních zakryté. Jak na smilování se těším na první mrazíky, které vyženou davy do měst a voda se vyčiří. Pod smrky se budou třpytit hvězdy mezi padajícími krystaly mlhy. Ale čeká nás léto a žár. Momentálně je v Praze cítit ten labskopísecký ...