Vodák má přeci jen pestrý život. V pátek ráno ještě dřímá zimním spánkem a hned druhý den neví, na kterou (řeku) skočit dřív. Jojo, tak nám to začalo, ledy se hnuly a jarní tání je tu. Já, Zdeněk a ostřílená partička ze severu (Radek, Zuzka a Ondřej) volíme pohodová Stvořidla za příjemných 43 kubíčků. Čeká nás pěkný pohoupání, pohodička, klídek. Prdlajs!!!

OC1 Prelude

Než budu pokračovat, ještě krátké intermezzo. Po loňských adrenalínových Čerťácích v sedle BlueMa jsem se rozhodl pořídit sobě vhodnější loďku na takový prásky, nefalšovaný originál OCčko. Za dlouhých zimních večerů brouzdám na netu, vybírám, zavrhuji a pak ji zničehonic spatřím. Je to krasavice. A ta láce! Rychle, než mi ji někdo vyfoukne. Vše dobře dopadlo a z Anglie ke mně míří zánovní festová Prelude od Pyranhy. Mám konečně dost času pohledat, co hezkého o ní píší její šťastní majitelé.

A zírám jak vodák na zavřenou MVE: „Primární stabilita? Žádná!,… Zakleknul jsem do ní a druhou stranou vypadnul,… Vykloníš kebuli z osy a tělo i s lodí ji bude okamžitě následovat,…“ Ale pak konečně našel zopár nadšených recenzí a ty prvé vyhodnotil jako pomluvy neumětelů. Takže má vysněná lodička je už u mě, venku to taje, hurá na premiérovou plavbu.

Divočina na voleji

Házím Prelude ve Smrčné u mostu na vodu, zaklekávám, zkouším se zavrtět a… dobrý!!! Však taky nejsem žádný béčko, stabilitu přece určuje posádka, nikoliv loď. Chci najet do proudu, zaberu pádlem a nic, canoe stojí na místě. Ahá, asi jsem při nastupování lehce dosednul lodí na mělký dno. Odpíchnul se tedy pádlem od břehu, loď se uvolní a … okamžitě tam padám. „Ty v..e to je ale s…ě vratká!!!“, ulevuju si. Na tvářích ostatních vidím vzácnou kombinaci jízlivého smíchu a obav, co jim ještě na Stvořidlech předvedu za kousky. Velmi opatrně na druhý pokus odrážím od břehu. S náklony jak na superbiku a neustálým vyleháváním na pádlo dávám úvodní desítky metrů voleje. Pak mne odchytne nějaký vracák a tak mám čas rozjímat, co dál.

V peřejích

Jo, jdu do toho, však já ji zkrotím. A stejně komicky jak doposud pokračuju dál. Proto přepínám na krizový scénář přežití - pekelně se soustředím a zavrhuji vše zbytné. Odmítám rozmlouvat s ostatními, nevnímám okolí, snažím se mít pádlo pořád ve vodě. Děsím se kontaktu s občas plujícím ledem nebo pod vodou skrytými kameny. Ze záběrů zvládám jen vpřed, kontra a list na plocho. Otočit hlavu na chvíli dozadu? Záběr přes ruku? Nejsem sebevrah!

Paradoxně v peřejích se Prelude chová mnohem stabilněji. Jde krásně přes vlny, stačí jen rovnat loď a občas zabrat kvůli kamenům. Uprostřed druhé peřeje mě to však stáčí bokem a dávám zbytek pozadu. Trefuji válec, ale i přes úplné zalití je loď stále dobře ovladatelná, dokonce chytám vracák a vylívám. Třetí peřej je masakr. Sotva zvládám manévrovat a jedu kam si mne proud zatáhne. Něco je však jinak. Pak mi to dochází. V návalu emocí jsem zapomněl řešit stabilitu hlavou, tělo to začíná zvládat samo. Takže co teď? Jasně, přímo do toho posledního megavlnoválce vpravo. Abych to zkrátil, ledové koupele jsem si užíval až do kempu.

Rezolutně odmítám další jízdy. Ostatní zvládají ještě dvě.

Poslední dokonce za zvýšeného průtoku se znatelně větším množstvím ledu v řece, nahoře se asi uvolnil nějaký zátaras. Chvilku po dojezdu je řeka už plná plavajících ker.

Z boje neutíkám

Zážitek nemusí být nutně příjemný, zato určitě silný. A tohle bylo silné velmi. Kam se hrabou loňský Čerťáky na důvěrně známé lodi. Mohlo to být krásné poetické odpoledne, nebýt té zubaté mrchy. Větší nervy jsem snad ještě na vodě nezažil. Můj přechod od vzducholodi na lodní třídu Kursk byl brnkačka proti zakleknutí do týhle vratký bestie. Ale přesto ji miluju, takže není co řešit. Vyvezu ji třeba na bazén za eskymákama, tam by se ji mohlo líbit.

A taky, že jo! Hned druhý den v neděli sice eskymování děs hrůza, ale po bazénu už jezdím jak trysková myš. Však my se časem nějak dohodnem.

Kmochacek