Piława a její přítok Dobrzyca jsou řeky v severozápadním Polsku v oblasti Drawského pojezeří. Pilawa ústí do Gwdy, která stejně jako další známá řeka oblasti - Drawa - odvodňuje planinu Drawského pojezeří směrem k jihu. Obě řeky ústí do Noteče, ten pak do Warty, ta do Odry a teprve Odra přivádí vody do Baltského moře. Pilawa je tedy řekou pátého řádu, Dobrzyca dokonce šestého. Dobrzyca a Pilawa tečou téměř paralelně v neveliké vzdálenosti od sebe, takže splutí obou řek při jedné akci je možné a přejezdy poměrně krátké.

Poetický popis splutí Pilawy je zde na webu od Honzy, doplním jen pár aktuálních informací z roku 2021. Pilawa je populární polskou řekou. Jezdí se docela často a obsluhuje jí řada vodáckých půjčoven i cestovek. Kilometráže i mapky už dnes najdete na webu, stačí se prokousat polskými slovíčky… Splavný úsek Pilawy měří přes 80 km, z čehož prvních dvacet vede po šesti ledovcových jezerech.

Od výtoku z největšího jezera Pile nabízí Pilawa 64 km, na kterých se střídají další menší jezera s krásnými úseky v borových lesích. Údolí je zahloubené mezi pradávnými písečnými dunami porostlými borovicí, břízou, jalovcem a nekonečnými borůvkovými plantážemi a maliním. Údolní niva je tvořena mokřady s porostem všudypřítomné olše, rákosí, ostřic a plejádou mokřadních i vodních rostlin. Splutí Pilawy jsme zahájili v místě výtoku řeky z jezera Pile. Tam na obou březích řeky opouštějící jezero fungují dvě rušná tábořiště. Lepší je asi to na levém břehu, kam se dá zajet neznačenou lesní cestou. Ta odbočuje ze silnice mezi osadou Liszkowo směrem na Borne Sulinowo asi sto metrů od mostu přes Pilawu. V tomto kempu jsme nechali naše auta, a to dokonce bezplatně. První, co nás v řece překvapilo, byla teplota vody, která se na obrovské ploše jezer vyšplhala neobvykle vysoko. Je jasné, že první koupání na sebe nenechalo dlouho čekat.

První přenášení jezu nás čeká na kilometru 61. Jde o betonový jez spojený s tělesem bunkru, v kterém byla původně elektrárna. Lepší přetahování je po pravém břehu, kde je tráva. Pozůstatků opevnění z války potkáme ještě celou řadu. Německo již v roce 1925 začalo budovat nová opevnění na své východní hranici, která v té době byla právě tady, hluboko v území dnešního Polska. Vznikl tak nejen Pomořanský val zde na Pilawě, ale také Meziříční opevněný rajon podél řeky Obry, postavení na Odře a také opevnění Východního Pruska. Velký pokrok ve výstavbě opevnění nastal po nástupu Hitlera k moci v roce 1933. Na Pomořanském valu proběhly krvavé boje v únoru 1945. V terénu kolem řeky dodnes nalézáme četné pozůstatky války v podobě zákopů a betonových bunkrů. Většina bunkrů byla ovšem zničena během bojů, případně po válce. Jezy a stavidla sloužily k zvednutí hladiny řek v předpolí hlavní linie opevnění. Byly schopné zatopit velké rozlohy převážně nížinatého terénu a znesnadnit tak postup nepřátelských sil. To už vplouváme do malebných a členitých jezer nazvaných Zalewy Nadarzickie. Přestože jde o další přehradu Pomořanského valu, je to dnes velice krásný a přírodní biotop spletitých zátok a ostrovů. Západní břeh jezer je hranicí největšího leteckého poligonu v Evropě, kde se dnes cvičí vojáci NATO. O tom se můžeme přesvědčit následující den, kdy nás doprovází hluk nadzvukových stíhaček a střelba leteckých kulometů. Na březích jezer lze najít řadu ploch pro přespání malých skupin vodáků, u hráze vlevo pak je i oficiální kemp.

Pilawa se právem řadí k oblíbeným polským tokům. Její voda je velmi příjemně teplá, přesto i dostatečně čistá. Okolí řeky je přírodní, koryto je neupravené, kromě několika osad teče řeka téměř stále lesy. Plavba je velmi snadná, proud je překvapivě svižný, nadržená voda je pouze v jezerech a nad několika málo jezy, překážky v podobě stromů se dají buď podjet, nebo jsou prořezané. Zhruba na kilometru 36, u osady Zdbice najdeme nové vodácké „pole biwakove“. Tábořiště je zřízeno Nadlesnictvím Walcz a je bezplatné. Je určen pouze pro přespání (max. 24 hod), přesto je sem příjezd auty možný. V osadě Szwecja (km 29) lze doplnit zásoby ve dvou obchodech, kemp „Při Bialej kladke“ se od návštěvy Honzy v roce 2006 významně rozrostl. Dnes jde o zřejmě o hlavní základnu zdejší vodácké cestovky. Kus pod vesnicí nalezneme nouzová místa pro přespání v lese. Nutno jen zdůraznit, že Poláci jsou velmi citliví na rozdělávání ohňů v rozlehlých polských lesích a tedy se musí dodržovat přísná bezpečnostní pravidla. Pokud po nás v lesích zůstávají stopy táboření, ohniště, odpadky a fekálie, lze předpokládat, že pravidla se budou zpřísňovat a kontrolovat. Toho se nechci dožít, takže – račte si po sobě uklízet!

A to už vplouváme na jezero vytvořené vzdutím vody při jezu v Zabrodzie. Jezero je v první části velmi mělké a zabahněné. Ve zdejším kempu U Stasia (20zl/os, 5zl/auto) máme další auto a čeká nás přejezd na řeku Dobrzycu. Opouštíme tak Pilavu na kilometru 13, ale ještě se do ní opět vrátíme společně s Dobrzycou, která se do ní vlévá kousek pod Zábrodziem na kilometru 10. Od soutoku s Dobrzycou se Pilawa rozšíří minimálně na dvojnásobek.

I zde je vidět, že Dobrzyca přináší do společného toku víc vody než samotná Pilawa. Řeka překvapivě stále svižně teče, je už příjemně vodnatá, objevují se drobné peřejky a v korytě jsou štěrkové a kamenité lavice. V tomto úseku také přibylo nové tábořiště na kilometru 5.4. Jde opět o lesní biwak, tentokrát přímo u mostu cesty k osadě Krepsko. Operuje tady místní půjčovna a cestovka (kajaczki.com).

Šakal